Vrstvení kompozitů – klinicky důležité techniky
Přímé kompozitní rekonstrukce jsou v postranním úseku chrupu prováděny vrstvením výplňového materiálu v kavitě. V literatuře jsou na toto téma zmiňovány nejrůznější techniky. Nicméně v každodenní praxi se mohly prosadit pouze takové metody, které jsou při rutinní klinické manipulaci jednoduché a spolehlivé. Tento příspěvek má poskytnout klinicky orientovaný přehled nejběžnějších technik vrstvení pro přímé ošetření defektů laterálních zubů pomocí kompozitních materiálů.
U světlem tuhnoucích kompozitních materiálů se na jejich zpracování inkrementální technikou vrstvení nahlíží doposud jako na zlatý standard.1, 2 Aplikace kompozitů probíhá obvykle v jednotlivých dávkách o maximální tloušťce vrstvy 2 mm. Ta je podmíněna polymeračními vlastnostmi a omezenou hloubkou prosvícení těchto materiálů. Příslušná tloušťka vrstvy kompozitu aplikovaného do kavity musí vždy umožnit úplné vytvrzení jednotlivé vrstvy. Jednotlivé inkrementy se vždy odděleně polymerují s délkou osvícení od 10 do 40 sekund,3 v závislosti na světelné intenzitě polymerační lampy, barvě, resp. translucenci/opacitě příslušné kompozitní hmoty, i na druhu a koncentraci fotoiniciátorů obsažených v kompozitu. Tlustší vrstvy inkrementů vedou zpravidla k nedostatečné polymeraci kompozitního materiálu a tím i ke zhoršení jeho mechanických a biologických vlastností. Se zavedením bulk-fill kompozitů se to však změnilo – díky jejich vylepšeným vlastnostem umožňujícím lepší prosvícení mohou být spolehlivě vytvrzovány i vrstvy o tloušťce 4 až 5 mm.4–6 Pomocí vrstvicí techniky lze navíc prostřednictvím příznivého trojrozměrného vytvarování jednotlivých inkrementů v kavitě dosáhnout nízkého C faktoru („configuration factor“ = poměr bondovaných a volných ploch kompozitu).7 Díky co možná nejvíce volným smršťujícím se plochám kompozitu může být zredukován kontrakční stres daného materiálu podmíněný polymerací a jeho negativní působení na samotnou rekonstrukci – jako uvolnění kompozitu od stěn kavity, tvorba okrajové spáry, zabarvení okrajů, sekundární kazy, ohýbání hrbolků, tvorba prasklin v zubních hrbolcích, fraktury skloviny a hypersenzitivita zubů.4, 7
Pokud se to v některých případech v postranním úseku jeví být smysluplné, mohou být při vrstvení v rámci kvalitní estetické rekonstrukce a k optimalizaci optického výsledku přímé dostavby použity i kompozitní hmoty různých odstínů, resp. různých stupňů opacity/translucence (dentinové a sklovinné hmoty). To však výrazně zvyšuje složitost rekonstrukční metody – mimo jiné tím, že rozdílně translucentní kompozitní hmoty musí být do kavity aplikovány ve správném poměru tlouštěk jednotlivých vrstev, aby výsledná rekonstrukce nepůsobila nakonec příliš translucentně či opakně. Z toho vyplývající zvýšená časová náročnost pro ošetřujícího se projeví i u pacienta výrazně zvýšenými náklady na ošetření. U většiny pacientů je nicméně dostatečná výrazně méně nákladná, monochromatická technika vrstvení, kterou lze též dosáhnout esteticky uspokojivých výsledků. Po počátečním stanovení základní barvy rekonstruovaného zubu lze s použitím opticky vhodné kompozitní hmoty s průměrným stupněm translucence (univerzální kompozit) zhotovit definitivní rekonstrukci. Polychromatické vrstvení kompozitů se používá hlavně v esteticky výrazněji exponovaném frontálním úseku chrupu. V postranním úseku je pro většinu ošetřujících, ale též pro převážnou část pacientů, výrazně důležitějším aspektem zajištění dostatečně odolné rekonstrukce.
Ve vědecké literatuře jsou popsány četné koncepty vrstvení při zpracovávání plastických kompozitů v kavitách laterálních zubů. Některé z těchto technik, jako například trojstěnná technika,8–10 nejsou nijak zvláště praktické, vyžadují komplikované uspořádání jednotlivých inkrementů materiálu v zubu, resp. vyžadují velmi pracnou techniku světelného vytvrzování. Proto se ve všedním dni zubního lékaře nemohly nikdy prosadit. Nejčastěji používanými technikami aplikace kompozitních inkrementů do zubní kavity jsou horizontální technika vrstvení a šikmá technika vrstvení, resp. z ní dále vyvinutá sekvenční hrbolková technika.
Techniky vrstvení v laterálním úseku
Horizontální technika vrstvení
U horizontální techniky vrstvení se do kavity nanášejí jednotlivé, horizontálně uspořádané vrstvy kompozitu, jejichž tloušťka odpovídá maximální hloubce prosvícení použitého kompozitního materiálu (obr. 1). Každá vrstva se vytvrdí (zpolymerizuje) světlem, než je na ni nanesena další. Vzájemná chemická vazba jednotlivých inkrementů je umožněna tenkou povrchovou vrstvou kompozitu s nízkou konverzí monomeru (disperzní vrstva). Povrchové polymeraci kompozitu je zabráněno vzdušným kyslíkem, díky čemuž nacházejí molekuly organické matrix následující kompozitní vrstvy dostatek reakčních partnerů na povrchu vrstvy předešlé. Tento způsob vrstvení se opakuje, dokud rekonstrukce nedosáhne roviny okluze.
Horizontální technika vrstvení u kompozitních rekonstrukcí v laterálním úseku chrupu.
Buďte v obraze
Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.
Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.
Obtížným aspektem u této techniky vrstvení je, že veškeré anatomické struktury okluze musí být vymodelovány současně při nanesení finálního okluzního inkrementu, čímž je detailní věrné vymodelování žvýkací plošky značně ztíženo. Tuto techniku lze proto doporučit spíše při ošetřování menších kavit s úzkým isthmem až po defekty se střední šířkou isthmu (obr. 2a–l).
Předplaťte si StomaTeam ONLINE a získejte neomezený přístup ke kompletnímu obsahu StomaTeamu.
objednat předplatné- Park, J., et al., How should composite be layered to reduce shrinkage stress: incremental or bulk filling? Dent Mater, 2008. 24(11): p. 1501-5.
- Sabbagh, J., R.J. McConnell, and M.C. McConnell, Posterior composites: Update on cavities and filling techniques. J Dent, 2017. 57: p. 86-90.
- Ilie, N. and B. Stawarczyk, Bulk-Fill-Komposite: neue Entwicklungen oder doch herkömmliche Komposite? ZMK, 2014. 30(3): p. 90-97.
- Tauböck, T.T., Bulk-Fill-Komposite. Wird die Füllungstherapie einfacher, schneller und erfolgreicher? teamwork J Cont Dent Educ, 2013. 16(4): p. 318-323.
- Ferracane, J.L. and E.H. Greener, The effect of resin formulation on the degree of conversion and mechanical properties of dental restorative resins. J Biomed Mater Res, 1986. 20(1): p. 121-31.
- Caughman, W.F., et al., Correlation of cytotoxicity, filler loading and curing time of dental composites. Biomaterials, 1991. 12(8): p. 737-40.
- Feilzer, A.J., A.J. De Gee, and C.L. Davidson, Setting stress in composite resin in relation to configuration of the restoration. J Dent Res, 1987. 66(11): p. 1636-9.
- Lutz, E., I. Krejci, and T.R. Oldenburg, Elimination of polymerization stresses at the margins of posterior composite resin restorations: a new restorative technique. Quintessence Int, 1986. 17(12): p. 777-84.
- Krejci, I., D. Sparr, and F. Lutz, A three-sited light curing technique for conventional class II composite resin restorations. Quintessence Int, 1987. 18(2): p. 125-131.
- Lutz, F., I. Krejci, and F. Barbakow, Restoration quality in relation to wedge-mediated light channeling. Quintessence Int, 1992. 23(11): p. 763-7.
- Deliperi, S. and D.N. Bardwell, An alternative method to reduce polymerization shrinkage in direct posterior composite restorations. J Am Dent Assoc, 2002. 133(10): p. 1387-1398.
- Liebenberg, W.H., Successive cusp build-up: an improved placement technique for posterior direct resin restorations. J Can Dent Assoc, 1996. 62(6): p. 501-7.
- Mackenzie, L., A.C. Shortall, and F.J. Burke, Direct posterior composites: a practical guide. Dent Update, 2009. 36(2): p. 71-95.
- Bichacho, N., The centripetal build-up for composite resin posterior restorations. Pract Periodontics Aesthet Dent, 1994. 6(3): p. 17-24.
- Federlin, M., et al., Kompositrestaurationen im Seitenzahnbereich. S1-Handlungsempfehlung (Langversion). AWMF-Registernummer: 083–028; Stand: Oktober 2016; gültig bis: Oktober 2021. AWMF, 2016.
- Frankenberger, R., et al., Internal adaptation and overhang formation of direct Class II resin composite restorations. Clin Oral Investig, 1999. 3(4): p. 208-15.
- Kaisarly, D., et al., Effects of flowable liners on the shrinkage vectors of bulk-fill composites. Clin Oral Investig, 2021.
- Braga, R.R., T.J. Hilton, and J.L. Ferracane, Contraction stress of flowable composite materials and their efficacy as stress-relieving layers. J Am Dent Assoc, 2003. 134(6): p. 721-8.
- Kwon, Y., J. Ferracane, and I.B. Lee, Effect of layering methods, composite type, and flowable liner on the polymerization shrinkage stress of light cured composites. Dent Mater, 2012. 28(7): p. 801-9.
- Braga, R.R. and J.L. Ferracane, Alternatives in polymerization contraction stress management. Crit Rev Oral Biol Med 2004. 15(3): p. 176-184.
- 21. Chuang, S.F., et al., Influence of flowable composite lining thickness on Class II composite restorations. Oper Dent, 2004. 29(3): p. 301-308.
- Lokhande, N.A., et al., Effectiveness of flowable resin composite in reducing microleakage - an in vitro study. J Int Oral Health, 2014. 6(3): p. 111-4.
- Unlu, N., et al., Reducing microleakage in composite resin restorations: an in vitro study. Eur J Prosthodont Restor Dent, 2003. 11(4): p. 171-175.
- Sadeghi, M., Influence of flowable materials on microleakage of nanofilled and hybrid Class II composite restorations with LED and QTH LCUs. Indian J Dent Res, 2009. 20(2): p. 159-63.
- Sadeghi, M. and C.D. Lynch, The effect of flowable materials on the microleakage of Class II composite restorations that extend apical to the cemento-enamel junction. Oper Dent, 2009. 34(3): p. 306-11.
- Reddy, S.N., et al., The effect of flowable composite lining thickness with various curing techniques on microleakage in class II composite restorations: an in vitro study. J Contemp Dent Pract, 2013. 14(1): p. 56-60.
- Haak, R., M.J. Wicht, and M.J. Noack, Marginal and internal adaptation of extended class I restorations lined with flowable composites. J Dent, 2003. 31(4): p. 231-239.
- Tung, F.F., W.W. Hsieh, and D. Estafan, In vitro microleakage study of a condensable and flowable composite resin. Gen Dent, 2000. 48(6): p. 711-5.
- Tung, F.F., D. Estafan, and W. Scherer, Microleakage of a condensable resin composite: an in vitro investigation. Quintessence Int, 2000. 31(6): p. 430-434.
- Belli, S., et al., The effect of additional enamel etching and a flowable composite to the interfacial integrity of Class II adhesive composite restorations. Oper Dent, 2001. 26(1): p. 70-75.
- Ernst, C.P., et al., Two-year clinical performance of a packable posterior composite with and without a flowable composite liner. Clin Oral Investig, 2003. 7(3): p. 129-34.
- van Dijken, J.W. and U. Pallesen, Clinical performance of a hybrid resin composite with and without an intermediate layer of flowable resin composite: a 7-year evaluation. Dent Mater, 2011. 27(2): p. 150-6.
- Stefanski, S. and J.W. van Dijken, Clinical performance of a nanofilled resin composite with and without an intermediary layer of flowable composite: a 2-year evaluation. Clin Oral Investig, 2012. 16(1): p. 147-53.
- Efes, B.G., et al., Two-year clinical evaluation of ormocer and nanofill composite with and without a flowable liner. J Adhes Dent, 2006. 8(2): p. 119-26.
- Boeckler, A., H.G. Schaller, and C.R. Gernhardt, A prospective, double-blind, randomized clinical trial of a one-step, self-etch adhesive with and without an intermediary layer of a flowable composite: a 2-year evaluation. Quintessence Int, 2012. 43(4): p. 279-86.
- Browning, W.D., et al., Performance of 2 packable composites at 12 months. Quintessence Int, 2006. 37(5): p. 361-8.
- Ernst, C.P., et al., Clinical performance of resin composite restorations after 2 years. Compend Contin Educ Dent, 2002. 23(8): p. 711-7, 720.
- Boruziniat, A., et al., Evaluation of the efficacy of flowable composite as lining material on microleakage of composite resin restorations: A systematic review and meta-analysis. Quintessence Int, 2016. 47(2): p. 93-101.
- Ferracane, J.L. and N.C. Lawson, Probing the hierarchy of evidence to identify the best strategy for placing class II dental composite restorations using current materials. J Esthet Restor Dent, 2020.
St 11. 12. 2024 | 9:00 – 17:00 hod.
16. 8. 2023 | Obecná stomatologie
Přiznejme si, že dezinfekce otisků může být obtížná. Různé materiály vyžadují různé standardy a snadno se stane...
20. 6. 2023 | Zprávy z firem
Mnoho zubních lékařů se stále mylně domnívá, že u zirkonu není bondování...
11. 5. 2023 | Obecná stomatologie
Úvod: Dislokace disku (DD)...
- Zubní sestra hledáme zubní sestru/instrumentářku
- Zubní lékař Přijmeme zubního lékaře/lékařku
- Zubní lékař ZUBNÍ LÉKAŘ/KA MIKROSKOP
- Zubní sestra Zubní sestra/instrumentářka Čáslav
- Zubní lékař Zubní lekar