Kotevní prvky u polyamidových náhrad
Pružné bazální materiály pro výrobu snímatelných náhrad získávají u pacientů českých zubních ordinací stále větší oblibu. Stávají se určitou luxusnější verzí náhrad s jednoduchými retenčními prvky, zejména, když jsou pacienty požadovány lehké a gracilní náhrady bez kovových částí. Jsou možným řešením v situacích nevhodných pro náhrady skeletové, kdy se pacienti nechtějí smířit se zásahy do pilířových zubů, či jejich úpravami „okorunkováním". Přinášíme vám technologické tipy našeho redakčního kolegy Petra Moje na různé možnosti zhotovení kotevních prvků, které u polyamidových náhrad umožňují využít i jinak nepříznivé podmínky u pilířových zubů.
Při zhotovování náhrad z polyamidu používáme standardně klasicky tvarované bukální, nebo labiální kotevní prvky. Ty podle potřebné síly retenčního účinku zhotovíme tenčí nebo širší – tlustší nebo užší. Většinou mají ale podobný výchozí tvar (obr. 1). Na orálních ploškách pilířových zubů zpravidla vytvoříme těmto kotevním prvkům v náhradě stabilizační oporu ve formě rozšířené báze náhrady až na kotevní zub (obr. 2). Mnohdy jsou však podmínky v ústech pacienta natolik specifické, že si musíme při navrhování náhrady pomoci i jinými stabilizačně retenčními prvky, které se od standardních tvarově liší.
(Redakce)
Rozšíření ramen kotevního prvku
Ramena kotevního prvku rozšiřujeme z několika základních důvodů:
1. Zvýšení retence pro stabilizaci náhrady: V mnohých případech musíme, pokud chceme zachovat minimální možný rozsah báze náhrady, zvýšit sílu retence kotevních prvků, abychom zajistili pevné držení náhrady v ústech. U polyamidových náhrad však nelze kotevní prvek průběžně aktivovat, jako je tomu u drátěných spon, a pro zvýšení retence náhrady tedy musíme polyamidový kotevní prvek vhodně rozšířit (obr. 3).
2. Zvýšení retence kotevních prvků jejich spojením: Účinným řešením, dle mých praktických zkušeností, v případech, kdy nemůžeme kotevní prvky prodloužit, nebo jich udělat více, je spojení bukálního retenčního ramene s ramenem palatinálním skrze mezizubní prostor (obr. 4), nebo využití volné aproximální plošky zubu, který již vedle sebe nemá další zub (obr. 5). Je to jednoduché řešení, kterým se výrazně zvýší stabilita náhrady v ústech a její retence.
3. Překlenutí zubu nevhodného k retenci: V určitých situacích je náhradu mnohdy obtížné na stávajících zubech v ústech pevně ukotvit. Může se nám stát, že zub, který se nám k ukotvení náhrady svým umístěním nabízí, je z různých důvodů k tomuto účelu nevhodný: může to být zub s výrazně podsekřivým krčkem, nebo s velmi nevhodným tvarem pro umístění kotevního prvku. V obou případech je nejjednodušší rameno kotevního prvku přes takovéto zuby prodloužit a retenci náhrady přenést na jiný vhodnější zub. Rameno kotevního prvku může být účelně prodlouženo jen zčásti (obr. 6), ale také na celou plochu zvoleného pilířového zubu. V místě „nevhodného" zubu musíme obvykle rameno retenčního prvku z vnitřní strany mírně odlehčit, abychom usnadnili snímání a nasazování náhrady.
Buďte v obraze
Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.
Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.
2. 11. 2023 | Protetika
Díky zavedení digitálních technologií lze virtuálně...
18. 4. 2023 | Protetika
Rád bych se s vámi podělil o případ ze...
5. 1. 2024 | Protetika
S pokračujícím stárnutím populace dojde k nebývalému demografickému přerozdělování. Do roku 2050 se celosvětově...