Chlorhexidin má řadu vedlejších účinků, jako jsou diskolorace zubů a poruchy vnímání chuti. Také nepříjemně chutná. Měl jste s tímto při léčbě pacientů někdy nějaké problémy?
Pacienti, kteří ke mně přijdou na ošetření, již mají závažné periodontální problémy a jsou si jich vědomi. Po důkladném informování pacientů o jejich orálním zdraví a onemocnění, o výhodách léčby chlorhexidinem a dočasných vedlejších účincích si na chuť a diskolorace obvykle nestěžují. Pacienti sice nemají rádi vedlejší účinky, ale vzhledem k jejich dočasnému charakteru je obvykle akceptují. V některých případech však pacienti trpí pálením úst, a to potom musíme léčbu ukončit. Nikdy nepředepisuji výplachy chlorhexidinem na déle než dva týdny, protože po této době vedlejší účinky zesilují. Po ukončení předepsané doby vyplachování vždy naplánuji návštěvu ordinace za účelem odstranění diskolorací.

Jaký má při parodontologické léčbě význam spolupráce pacienta?
Spolupráce pacienta – především doma prováděná správná orální hygiena – je zásadní. Podle mého názoru nemá smysl zahajovat parodontologickou léčbu, dokud není zavedena adekvátní orální hygiena. Na univerzitním oddělení to může fungovat snáze než v soukromé ordinaci. Pracujeme s metodami detekce plaku, které odhalí biofi lm a pomůže to pacientům problémové oblasti vidět a oni pak ví, kde je čištění zvláště důležité.

Jinými slovy, klíčovým faktorem je vzdělávání pacientů. To zahrnuje také poučení pacienta o tom, jako dlouho, jak často a jakým způsobem by měl používat výplach. Například po chirurgickém zákroku, v době, kdy by se měl pacient zdržet čištění zubním kartáčkem, stehy nejsou odstraněné a rána se musí zhojit. V tuto dobu pacienty instruuji, aby místo zákroku v chlorhexidinu spíše lehce koupali, než energicky vyplachovali.

Vrátíme-li se o krok zpět a podíváme-li se na nechirurgickou parodontologickou léčbu, zjistil jsem na základě svých zkušeností, že lidé účinnost ústních výplachů přeceňují. Je poměrně velký problém pacientům objasnit, že přestože používají ústní výplach, například po odstranění zubního kamene a uhlazení kořene, je stěžejní zuby i mezizubní prostory správně čistit zubním kartáčkem. Jak již bylo zmíněno, vyplachování lze považovat pouze za doplňkovou léčbu.

Přidáním bylinných výtažků nebo éterických olejů do ústní vody, je možno snížit koncentraci chlorhexidinu. Čím nižší koncentrace, tím menší diskolorace.

Jak mohou přídavné látky zlepšit ústní vodu na bázi chlorhexidinu?
Přidáním bylinných výtažků nebo éterických olejů je možno snížit koncentraci chlorhexidinu. Čím nižší koncentrace, tím menší diskolorace. Kromě toho bývá naznačováno, že bylinné výtažky v kombinaci s čištěním zubním kartáčkem mohou diskolorace aktivně odstraňovat, v čemž je ale zapotřebí další výzkum. Navíc, jak můžeme vidět ze studií prováděných parodontologickou skupinou Bernese, mohou bylinné výtažky chlorhexidin částečně nahradit, protože vykazují stejnou účinnost s menšími diskoloracemi a podrážděním. Další studie posuzovala ústní vodu s částečným nahrazením chlorhexidinu éterickými oleji, a ke ztrátě účinnosti nedošlo.^{1, 2}

Váš článek se zabývá tím, jak vyplachování 0,12% chlorhexidinem zmírňuje vedlejší účinky, ale léčebné dávky chlorhexidinu jsou normálně okolo 0,2 %?
Je pravda, že na 0,2% chlorhexidin bylo v minulosti pohlíženo jako na zlatý standard. V naší studii, která zahrnovala jedenáct klinických testů, se ukázalo, že 0,12% koncentrace vykazuje srovnatelné antiseptické schopnosti s menšími vedlejšími účinky a lepší mírou přijetí ze strany pacientů.

Vidíte nějaký potenciál pro přírodní antiseptika v péči o orální zdraví?
Mám dojem, že v současné době probíhá v této oblasti řada výzkumů a jsem přesvědčen, že přírodní látky své místo v péči o orální zdraví mají. Například, nedávno zveřejněný výzkum naší skupiny ukázal slibné výsledky ohledně použití zeleného čaje při nechirurgické parodontologické léčbě.³ Moji kolegové navíc nyní zkoumají roli tzv. superpotravin v parodontologii.