Články Armstronga a kol. a také Glickmana a kol., kteří měřili efekt elektrochirurgické elektrody na lidskou gingivální tkáň v oblastech blízkých řezu, upozornily, že všechny intracelulární organely zůstaly intaktní, stejně jako podkladová kolagenní tkáň, desmozomy a monofilamenta. Nové studie^{5, 9, 10, 11, 12, 13} také uvádí, že modifikující faktory, jako je délka a hloubka řezu, tvar řezu, velikost elektrody a nastavení síly, mohou omezit „potenciální škodlivý efekt“ RF elektrochirurgické jednotky. Poslední studie ukazují, že když je aplikována teplota nad 100 °C, vyústí to v buněčnou evaporaci (která může být také nazývána elektrosekcí a fulgurací) v čase v řádu mikrosekund, která ale žádným způsobem neovlivňuje sousední buňky za předpokladu daného rozsahu a času expozice.^{14, 15, 16}

Literatura, klinické zkušenosti a naše současné znalosti nám, při správném zacházení a s ohledem na každou z technických a biologických variant, umožní správné použití elektrochirurgické jednotky na gingivální tkáň, omezí riziko zranění, podpoří brzké hojení a dosažení předvídatelných estetických výsledků.

Příklady těchto technických a biologických variant jsou:

• Intenzita proudu, která prochází tkání: Při vysoké intenzitě bude elektroda jiskřit, což způsobí poškození tkání. Při správné intenzitě je teplota snížena na práh evaporace buněk tkáně a poté proud snadno projde tkání bez jiskření. Když je intenzita nedostatečná, je výsledkem tah a trhání tkáně.¹⁷
• Hladké tahy a rychlost chodu elektrody skrze tkáně: Tkáně mají být nejlépe ve vzdálenosti 1 mm od elektrody s přestávkami mezi 8–15 sekundami.¹⁷
• Vhodný výběr elektrody: Tento technický aspekt má tu nejvyšší důležitost, a to z toho důvodu, že by měly být voleny tenké elektrody. Tlusté nebo smyčkové elektrody generují více laterálního tepla a destruují nejbližší sousední buňky.¹⁷
• Je zásadní perfektně rozumět fungování vaší RF elektrochirurgické jednotky, abyste se vyhnuli ireverzibilnímu poškození. Je třeba brát v potaz pravidelné střídání směru proudu z pozitivního na negativní (průběh křivky), počty vlnových délek (cyklů za sekundu) a nastavení frekvence (1 cyklus = 1 Hz). Technicky by se anionty a kationty v buňce měly vyrovnat s polaritou proudu. Rychlost změn polarity v elektrochirurgické jednotce (300 kHz při 4 MHz) však neumožňuje vyrovnání, ale spíše rychlou oscilaci iontů. Oscilace vytváří frikci, a to je způsob konverze elektrické energie na tepelnou energii v měkkých tkáních. Tento proces je znám jako dielektrický efekt (dielektrická ztráta) a má souvislost se střídáním proudové frekvence.^{14, 18}
• V neposlední řadě je zásadní určit periodontální biotyp pacienta, a ještě před elektrochirurgickým výkonem ověřit, že má pacient perfektní periodontální zdraví.^{19, 20}

Popis techniky

Po definování periodontálního biotypu pacienta (nejlépe silný a tenký), ověření absence jakékoliv choroby včetně krvácení nebo purulentního exsudátu a určení technických parametrů dříve indikovaných, musí být provedeno přísné měření biologických rozměrů (mít na paměti přirozenou tloušťku při normálních okolnostech, která musí být respektována), aby bylo možno definovat množství tkání, které bude odstraněno, aniž by nastalo poškození biologické šíře (obr. 1). První řezy tenkou elektrodou by měly být prováděny v úhlu 90 stupňů k dlouhé ose zubu, měly bychom se držet od níže ležící kostní tkáně a odstraňovat tkáň přerušovaně s přestávkami. V této chvíli se snažíme harmonizovat cementosklovinnou hranici daných zubů (vždy se vyhýbáme jejímu překročení apikálně), začínáme polokruhovitými řezy, které slouží jako vodítko pro kontralaterální řezy. Důvodem těchto prvních řezů, jak je ukázáno na obrázcích 2 a 3, je definování žádané délky zubů každého daného zubu symetrickým způsobem.