Kazuistika

Věnujme pozornost naší pacientce: 28 let, nekuřačka ve zjevně dobrém zdravotním stavu (ASA1), která přichází na profesionální dentální hygienu. Pacientka uvedla, že ve věku 13 let podstoupila ortodontickou léčbu po dobu přibližně 1 roku, a po sejmutí ortodontického aparátu si všimla „bílých skvrn“. Pacientka cítila estetický diskomfort a chtěla řešení tohoto narušení jinak krásného úsměvu. Poté, co u ní byla stanovena diferenciální diagnóza lézí, byl zvolen kombinovaný terapeutický postup vybělení a infiltrace.

V souvislosti s ortodontickou léčbou byla prováděna studie Baylor College of Dentistry zaměřená na kvantifikaci prevalence bílých skvrn viditelných na frontálních zubech a na vyhodnocení souvisejících rizikových faktorů. Výsledky ukázaly, že u 23,4 % pacientů se během ortodontické léčby vyvinula alespoň jedna taková léze: byla zaznamenána tvorba 800 skvrn, s jasnou převahou v maxilárním oblouku (584) ve srovnání s mandibulárním obloukem (216).

Rozložení lézí se zdálo z levé i pravé strany symetrické a objevovalo se statisticky s významnými frekvencemi na horních postranních řezácích a na horních a dolních špičácích. Na základě výsledků studie vědci klasifikovali pět rizikových faktorů statisticky významných pro rozvoj bílých skvrn během ortodontické léčby: na pátém místě uvedli období léčby delší než 36 měsíců (RR = 1,3), dále fluorózu (RR = 1,79), špatnou ústní hygienu před léčbou (RR = 2,83) a vlastní průběh léčby (RR = 3,12). Hlavní rizikový faktor byl spojen s přítomností již existujících lézí (RR = 3,4).

Jediná vědecky prokázaná úspěšná léčba bílých skvrn je jejich remineralizace.