StomaTeam > Články > Protetika > Protetický design, estetika, 3D gnatologie – 2. část

Protetický design, estetika, 3D gnatologie – 2. část

12. 6. 2018 | Giuseppe Rampulla | Andrea Pelosi

Plánování případů s použitím 3D fotografií pořízených obličejovými skenery – 2. část
V 1. části (StomaTeam 2/2018) jsme se věnovali úpravě vertikální výšky, zkouškám estetiky a kompromisům, kterých jsme dosáhli. Ve 2. části článku prezentujeme dokončení případu z technicko-klinického aspektu.

Dokončení
Vytvořené šablony nám poskytly důležité informace (obr. 38). Po jejich rozdělení tak, abychom na nich mohli pracovat, se některé informace ztratily. Ti, kdo tento systém
používají nebo budou používat, to jistě odhalí. Aby se tomuto předešlo, je doporučeno vytvořit modely typu Geller. Pak máme naprostou kontrolu žvýkacích plošek – po rozdělení provizorních náhrad na jednotlivé části ve fázi sádrového odlitku. Máme již k dispozici záznam obličejového oblouku a můžeme jej použít, stejně jako skeny. Potřebujeme pouze začlenit přenosovou vidlici, která nyní přenese naše nové modely do přesné pozice. Důležitá poznámka: při kontrole funkce provizorních náhrad v dutině ústní obvykle náhrady skenujeme, abychom je mohli dokončit. Takto pak v laboratoři zjistíme, zda jsme pacientovi vytvořili skutečně naprosto funkční a pohodlné náhrady. Vede nás to k promyšlení výsledných kondylárních drah, vedení u jednotlivých skupin zubů a zda odpovídají centrální vztahy funkci. Provizorní náhrady proto neskenujeme, dokud nemáme dokončené tvary zubů, ale morfologii zubů poté případně ještě vylepšíme (obr. 39). Stručně řečeno, znovu si vše zkontrolujeme s větším zaměřením na detaily a skeny nám i zde velice pomohou.
Můžeme použít různé typy skenů:
- Se široce otevřenou dutinou ústní (obr. 40)
- S částečně otevřenou dutinou ústní
- S mírně otevřenou dutinou ústní (obr. 41)

Díky tomu může technik využít své znalosti a také se nechat inspirovat situací, protože vždy začíná od přesných parametrů Monsonovy roviny (obr. 42). Pro dokončení práce jsme zvolili pro distální úsek monolitický zirkon a lehce jsme vrstvili jen ve frontálním úseku. Všimněte si hlavních okluzních kontaktů s antagonisty v horním oblouku a v dolní čelisti prvotních kontaktů na vestibulární straně, které umožňují harmonii s pohyby temporomandibulárního kloubu (obr. 43, 44). A nyní něco k morfologii: Rozhodli jsme se klást důraz na tvar špičáků oproti jednoduchým nebo plochým okluzním rovinám. Zub „musí žvýkat a trhat“ a hrot zubu „nesmí být naším nepřítelem“, a známe-li určitá pravidla a pracujeme individuálním způsobem, jsou morfologicky správně konstruované zuby v pořádku. Také se domníváme, že je dostačujících sedm nebo maximálně osm bodů kontaktu v každém kvadrantu.
Není nutné, aby zuby měly mnoho bodů kontaktu, kteréby mohly být rušivé nebo vést k závažným problémům. Je důležité, aby byly přítomny tečny vycházející z kondylární dráhy, která začíná u jednotlivých os závěsů a ve výsledku určuje tvar a funkci hrotů zubů. Uvedeme proto několik hlavních požadavků, které jsou typické pro náš postup:
- Gnatologická a funkční studie provedená lékařem na základě individuálního CT a skusu
- Přenosový oblouk pro individuální design osy závěsu u jednotlivých artikulátorů
- Monsonova rovina kvůli začlenění kompenzační křivky, která bude naprosto individuální a nikoli náhodná
- Morfologie zubů vytvarovaná podle přirozené a postupně upravované speciální šablony (v tomto případě skupinové, protože se jedná o II. třídu)
- Incizální nebo určující šablona musí mít úhel sklonu odpovídající parametrům zjištěné kondylární dráhy

Pro funkcionalizaci náhrady jsme použili okluzní kompas Jochena Peterse. Na obrázku 45 můžete vidět postup sintrování zirkonu. V tomto případě určují morfologii zubů
pohyby dolní čelisti vytvořené podle informací získaných měřením (obr. 46). Abychom zůstali v dimenzích zlatého řezu, museli jsme vytvořit složitou morfologii (posunuté
zuby) (obr. 47). Zubní technik často postaví úseky zubů s nesprávnými proporcemi jen aby vyhověl určitým parametrům.