Rehabilitace bezzubého pacienta renovací stávající celkové snímatelné náhrady

Mnoho studií prokázalo, že spokojenost s nošením celkových náhrad je především spojována s jejich adaptací vůči protéznímu loži a s kvalitou sliznic. Zásadní je respektovat základní principy celkové náhrady pro zajištění její funkce a redukovat nejčastější možná nepohodlí jako jsou ulcerace na sliznici způsobené nestabilitou náhrady. Samozřejmě umístění implantátů, speciálně v dolní čelisti, vždy výrazně zlepšuje kvalitu života bezzubých pacientů. Nicméně použití celkové snímatelné náhrady stále zůstává zásadním aspektem v průběhu fáze hojení po extrakcích zubů nebo během oseointegrační fáze zavedených implantátů. Mimoto základní principy celkové náhrady také dovolují správné plánování náhrady kotvené implantáty. Použití materiálů pro přímé a nepřímé techniky úpravy báze náhrady může být v dnešní době velice nápomocno jak ve zlepšení přizpůsobení stávajících nepohodlných náhrad, tak i v managementu hojení po chirurgickém zákroku. Je také důležité mít na paměti, že tyto materiály umožňují zlepšit komfort pacientů, kteří si nemohou dovolit ošetření implantáty.

 Klinický případ
Bezzubý pacient, 74 let, hlásil četné problémy při používání svých náhrad, které byly zhotoveny před přibližně 8 lety. Při rozhovoru během jeho první návštěvy si stěžoval, že při nošení těchto náhrad musí používat velké množství lepidla na náhrady bez dosažení uspokojivé stability. Pacient vyloučil možnost zavedení implantátů z ekonomických důvodů a z důvodu jeho celkového zdravotního stavu, protože trpí diabetem a hypertenzí (obr. 1–4). Léčebný plán: Obnovení starých náhrad pro opětovné zajištění jejich funkce v krátkém čase.

Klinický a laboratorní protokol
Vyšetření odhalilo: Okluzní rovina byla rovnoběžná s bipupilární linií a ke Camperově linii. V okluzi náhrady udržovaly stabilní a opakovatelnou polohu v centrickém vztahu navzdory některým předčasným kontaktům ve frontálním úseku (obr. 5–7). Horní náhrada neměla rovnoměrný kontakt se sliznicí a chyběl jí okrajový uzávěr; dolní náhrada byla kdysi podkládána měkkým materiálem – vlevo chybělo pokrytí retenčních oblastí náhradního lože (obr. 8–10).​