Klinické zkušenosti s DIAGNOcam

Úvod
Každý zubní lékař by chtěl být v každodenní praxi schopen diagnostikovat kazivé léze v počáteční fázi, v reálném čase, s vysokou citlivostí, s nízkými náklady a neinvazivně. Dvě nejčastěji používané metody detekce kazu, klinické vyšetření pomocí sondy a bitewing rentgenové snímky, nejsou vždy ideální. Vyšetření sondou je subjektivní a nemusí být tedy dostatečně přesné, zatímco rentgenové snímky jsou invazivní a relativně nákladné a pomalé. Pomocí bitewingů lze odhalit dvakrát tolik aproximálních lézí zasahujících do dentinu než při klinickém vyšetření, kazivé léze ale odhalují až v případě 30 až 40% úbytku minerálů,^1,2 nelze je účinně použít pro detekci kazu skloviny na okluzi a vystavují pacienta ionizujícímu záření.^3,4 Rychlý současný rozvoj v oblasti technologií se snaží přinášet nové diagnostické pomůcky, které by doplnily tyto konvenční techniky s cílem co nejčasnější a nejcitlivější identifikace léze.¹ Již před několika lety se stal dostupným slibný minimálně invazivní přístroj DIAGNOcam (KaVo). Jako svůj hlavní funkční princip využívá technologii Digital Imaging Fiberoptic Transillumination (DIFOTI), která byla doposud většinou omezena na laboratorní podmínky⁵. DIAGNOcam je jedním z prvních zařízení, které umožňuje klinické použití. V této studii je prezentována jedna z prvních klinických zkušeností s tímto přístrojem, včetně srovnání míry detekce kazivých lézí mezi DIAGNOcam, klinickým vyšetřením a bitewing rentgenem (BTW). Pracovní hypotéza je, že DIAGNOcam poskytuje lepší míru detekce než ostatní dvě metody, a bude vyhodnocena s ohledem na plochu zubu a přítomnost výplně. Z technických důvodů nebylo ověření přítomnosti kazu pomocí zlatého standardu k dispozici. Analýza tedy spoléhá na skutečnost, že všechny tři metody byly použity na každou zkoumanou plochu, a tím pádem místo míry senzitivity a specificity je porovnána pouze detekce versus neodhalení kariézní léze.

Přístroj DIAGNOcam sestává z kamerového systému Charge-Coupled Device (CCD), dvou vyměnitelných okluzních koncovek s flexibilními rameny (malým pro dočasnou a velkým pro stálou dentici), nástavce a držáku (obr. 1B). Kamera je připojena pomocí USB 2.0 kabelu k počítači (obr. 1A). Přístroj se ovládá převážně prostřednictvím tlačítek a kroužku umístěného na kameře, ale také pomocí počítačové myši. Laserová dioda vyzařuje specifické světlo o vlnové délce 780 nm, které prochází gingivou, alveolárním výběžkem, zubními kořeny a korunkou. Fiberoptic Transillumination Principle (FOTI) je založen na principu odlišného rozptylu světla ve zdravé a napadené tkáni: je-li zubní tkáň demineralizovaná, pronikající fotony jsou rozptýleny více než ve zdravých částech, což vede k optické interferenci, která se v normálním světle jeví jako tmavé stíny na jinak bílém podkladě.² Během vyšetření musí být koncovka umístěna blízko a rovnoběžně s okluzní ploškou zubu, aby byly snímky izometrické. Digitální kamera zobrazuje aktuální situaci na obrazovce v reálném čase. Kromě nahrávání videa a pořizování snímků poskytuje software také možnost měření velikosti defektů tkáně. Vizualizace probíhá hlavně z okluzního pohledu, s možným omezeným použitím i ve vestibulo-orálním směru (obr. 1C). Ve vestibulo-orálním směru ale neproniká světlo skrz celý zub jako v případě bitewing snímku, spíše zachycuje pouze světlo vyzařující z plochy zubu, která je kameře nejblíže.