Existuje ideální investice?

Jaká by měla být taková ideální investice? Měla by mít především vysoký výnos, malé riziko ztráty a vysokou likviditu. Dnes je ale také pro řadu lidí důležité, aby investovali eticky (investice do společensky odpovědných firem a „zelených“ dluhopisů). Musím vás ale zklamat, jelikož taková ideální investice bohužel neexistuje a vždy musíme něco oželet. Pokud se tedy rozhodnete snížit riziko ztráty a budete např. investovat do dluhopisů namísto Bitcoinu, tak se většinou musíte smířit s nižším výnosem.

Výnos – možnost dosáhnout vyššího zhodnocení
Likvidita – dostupnost vložených prostředků
Riziko – hrozba finanční ztráty

Přičemž obecně platí, že:

↑ výnos => ↑ riziko ↓ riziko => ↓ výnos
Likvidita závisí na konkrétní investici.

Jaké tedy máme možnosti a do čeho můžeme investovat?

Dluhopis je cenný papír, kterým se dlužník zavazuje jeho majiteli, že mu splatí dlužnou částku včetně příslušného úroku, a to ve stanovených termínech.

Většina světových aktiv je dnes uložena v dluzích, tedy dluhopisech. Zní to sice zvláštně, ale pokud si uvědomíte, jak dnes peníze nejčastěji „vznikají“ a „zanikají“, tak už vám to tak zvláštní nepřijde.

Peníze nejčastěji vytváří soukromé obchodní banky ve chvíli, kdy si od nich někdo půjčí. Banky tedy nepůjčují jen ze svých rezerv (vkladů) jak si většina lidí myslí, ale když si od nich fyzická či právnická osoba půjčuje, tak prostě bankovní úředník napíše domluvené číslo do příslušné kolonky a v tu chvíli peníze vznikly. A naopak splácením půjček peníze zanikají. Dluhopisy emitují také jednotlivé státy, jednotlivé municipality apod. Do toho ještě vstupují centrální banky, které ty dluhy přímo či zprostředkovaně kupují (eufemisticky se tomu říká kvantitativní uvolňování). Dluhy se tak kupí a problémy s předlužením se místo splácení řeší ještě větším zadlužením.

Občas už je ale těch dluhů příliš, a to pak dojde k nějaké měnové reformě či hyperinflaci a dluhy jsou rázem výrazně menší. Bohužel ale i váš majetek je v tu chvíli výrazně menší, pokud jej máte uložen především v penězích.

Osobně z podstaty věci nemám dluhopisy moc rád. Ale i tak v nich část svého majetku mám, stejně jako většina českých/slovenských domácností. Většinou ale lidé nevlastní přímo dluhopisy, ale mají stavební spoření nebo si spoří prostřednictvím penzijního fondu či investovali do nějakého konzervativního investičního fondu. A tyto fondy či stavební spořitelny z poměrně velké části investují právě do státních dluhopisů.

Investice do státních dluhopisů jsou považovány za velmi bezpečné, jelikož emitentem je stát. Takže dokud stát nezkrachuje, máte jistotu, že se vám peníze vrátí i s příslušným úrokem. Úroky z dluhopisů se ale za poslední roky stále snižují a dnes již dokonce některé státy vydávají dluhopisy se záporným úrokem. Takže vlastně platíte státu za to, aby si vaše peníze půjčil. Pokud vám to nedává smysl a netušíte, proč by někdo za takto nevýhodných podmínek někomu půjčoval, tak pro váš klidný spánek, po příčinách raději nepátrejte…

Když se nicméně podíváte na výsledky penzijních fondů za posledních pár let, zjistíte, že výnosy bohužel nepokryly ani inflaci.

Češi a Slováci „ujíždějí“ na nemovitostech. Kdo na to má, pořídí si vlastní dům či byt – to považuji za skvělou investici. A pokud má ještě více peněz, tak si pořídí nějakou chalupu nebo další nemovitost, kterou se snaží pronajímat. Pokud pronajímáte nemovitost své vlastní firmě, tak jste asi v pohodě. Pokud nemovitost, kterou vlastníte, pronajímáte dalším lidem, tak asi tušíte, že to nejsou snadno vydělané peníze. Pokud jste si nicméně na nemovitost půjčili a snažíte se pronájmem získat pasivní příjem, doporučuji více se modlit k Bohu a k centrální bance, aby nezvýšili úrokové sazby. A také, aby nepřišla krize, která srazí ceny nemovitostí a nájmů dolů, jelikož mít za draho koupenou levnou nemovitost, kterou levně pronajímáte, a k tomu platit bance vysoké úroky není žádný med.

Pokud investujete do akcií, tak i dnes na vás část lidí bude pohlížet jako na osoby, které provádějí cosi nemorálního. Beru to ale jen jako přežitek komunismu, jelikož investováním na burze své peníze investujete do myšlenek, umu a píle lidí, kteří v daných firmách pracují. Pokud si tedy vyberte firmu či obor, které jsou vašemu srdci blízké, tak z takové investice můžete mít dobrý pocit a ještě přitom vydělat slušné peníze.

Ale pozor, obchodování na burze s sebou nese poměrně velké riziko a ne všichni jsme Warren Buffett. Takže pokud se rozhodnete s investováním začít, nechte si prosím poradit od někoho zkušeného, začněte s menšími částkami a investujte třeba do nějakého indexu (např. S&P 500 zahrnující akcie 500 největších na burze obchodovaných firem v USA), ať i v rámci akciového trhu diverzifikujete riziko.

Zlato bylo po věky věků platidlem, ale také jste si do něj mohli spořit, jelikož jste se nemuseli obávat inflace a centrálních bank. Poté se z praktických důvodů přešlo na vydávání bankovek (může za to jistý Isaac Newton), které byly v podstatě poukázkami na zlato v určitém množství. Takže běžnou směnu jste prováděli prostřednictvím bankovek, ale pokud jste měli peněz více, tak jste si je v bance směnili za zlato, ve kterém jste uchovávali své bohatství. To byla doba tzv. zlatého standardu, kdy bankovky byly kryté zlatem.

Kvůli enormním válečným výdajům během první světové války byl zlatý standard mezi lety 1914–1933 opuštěn a došlo ke skokové devalvaci. Následoval měnový chaos, který byl doprovázen vysokou inflací.

Za 2. světové války získaly Spojené státy velké množství zlata a po válce se tzv. rezervní měnou stal americký dolar. Byl ale stále kryt zlatem a jednotlivé státy si mohly požádat o výměnu dolarů za zlato. V roce 1971, v důsledku neschopnosti USA splácet své dluhopisy, ale prezident Nixon provázanost zlata a dolaru „dočasně“ zrušil. A jelikož v té době byly Spojené státy opravdovou mocností, tak jim to prošlo, a v tomto „dočasném“ systému žijeme dodnes.

Návrat ke zlatému standardu není možný z jednoho prostého důvodu – neumožňuje, aby ti, co utrácejí, mohli snadno okrádat ty, co šetří. To už dnes bohužel politici mohou a rádi toho využívají…

Zlato si nicméně od zrušení zlatého standardu svou hodnotu uchovává až do dnešních dní. Za tu dobu ale peníze kryté dluhem (a „ne“důvěrou lidí v centrální banky) svou hodnotu neustále ztrácely. Zatímco v roce 1971 jste si Trojskou unci koupili (vyměnili) za 35 USD, dnes si ji koupíte cca za 2.000 USD. Proto se o zlatu hovoří jako o uchovateli hodnoty. A rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by tomu do budoucna mělo být jinak a že by si peníze měly svou hodnotu v budoucnu držet. Ba právě naopak – po děsivém zadlužování spojeném s pandemií koronaviru se dá předpokládat (a již se to děje), že inflace bude ještě výrazně rychlejší (ta přiznaná i nepřiznaná). A až tento systém, do kterého státy, banky, centrální banky, firmy i jednotlivci nalévají další a další dluhy, začne být neúnosný, bude návrat k nějakému typu zlatého standardu nevyhnutelný.

Osobně zlato vnímám jako jediné univerzální platidlo, které navíc nedokážou znehodnotit ani vládní zásahy. Proto nákup fyzického zlata ani nepovažuji za investici, ale vnímám to jako proces, kdy si z jedné děravé kapsy, dávám peníze do druhé kapsy, ze které se mi peníze neztrácí.

A nutno dodat, že i státy zlatu přiznávají výhradní postavení, jelikož obchodování s ním je v případě fyzických osob osvobozeno od daně z příjmu a není zatíženo DPH.

U nás na Moravě lidé dost často investují např. do alkoholu. Na Valašsku zakopávají flašky se slivovicí na zahradě, na Slovácku pak ukládají láhve s vínem do sklepů. Tím chci jen naznačit, že investovat se dá dnes do řady věcí. Ať již jste tedy fanda do alkoholu, zajímáte se o umění či sbíráte známky, tak i to je cesta… Je dobré si ale vždy uvědomit, že existuje něco takového jako je investiční trojúhelník, a kromě výnosu je třeba vzít v potaz také riziko a likviditu. A hlavně nezapomeňte na diverzifikaci.

V dalším pokračováním si povíme něco o volbě vhodné investiční strategie.