Estetika obličeje: role rtů

Zubní lékař s moderním pohledem na své povolání si musí být vědom toho, že kterákoliv rehabilitační terapie bude mít dopad nejen na oblast ústní dutiny pacienta, ale i na jeho psychickou rovnováhu. Znalost základních principů obličejové estetiky a znalost diagnostiky negativních etiologických faktorů estetiky je nezbytná pro hodnocení různých terapeutických řešení v oblasti rehabilitační protetiky. V estetice obličeje a harmonii úst, obecněji úsměvu, jsou pevný tonus a plně podepřené periorální tkáně synonymem krásy (obr. 6). Rty jsou jedním ze stěžejních bodů estetiky obličeje.

Klinická analýza tvaru a velikosti rtů musí být zaznamenána z pohledu frontální i sagitální roviny: Z pohledu frontální roviny se hodnotí podle objemu viditelné retní červeně a tvaru labiálních komisur (velmi důležitý aspekt pro klinické stanovení optimálního vertikálního rozměru). Průměrná výška červeně horního rtu u mužů je asi 7,4 mm – u žen je to asi 7,7 mm. Průměrná výška červeně spodního rtu je asi 10 mm. Harmonický poměr mezi velikostí červeně horního a spodního rtu tedy spočívá v tom, že spodní ret je o cca 30 % vyšší než ret horní.

V sagitální rovině se sleduje objem, množství viditelné červeně a tonus tkání, ale nejdůležitějším aspektem, který není možno přehlédnout, je tvar a podpěra svislého žlábku vedoucího od nosní přepážky k hornímu rtu (tzv. philtrum) (obr. 7). Tato anatomická oblast je na základě pozorování v sagitální rovině definována jako nazolabiální úhel, tedy úhel mezi tečnou základny nosu a linií tvořenou vnějším okrajem horního rtu (obr. 8). Nazolabiální úhel by měl být asi 90 stupňů, i když se velmi liší v závislosti na kosterním typu. Obecně platí, že vyšší hodnoty úhlu (větší než 90°) indikují ústup labiálního philtra, což může mít za následek zhoršení profilu pacienta.

Dalším diagnostickým prostředkem pro analýzu nazolabiálního úhlu je laterální teleradiografie umožňující studium měkkých a tvrdých tkání lebky, které hrají velmi důležitou roli v estetice obličeje (obr. 9). Teleradiografie musí disponovat vysokou technickou kvalitou, aby zvýraznila měkké tkáně profilu, jejichž morfologie je výlučně závislá na podkladové kosti a zubech. Přesněji řečeno, studie pomocí teleradiografie má za cíl spojení prostorové pozice horního středního řezáku se rtem a bází čelistní kosti.

Pokud je ztráta objemu čelistní kosti rozsáhlá a nelze ji obnovit chirurgickými rekonstrukčními zákroky, nebo pacient chirurgický zákrok omítá, je snímatelná náhrada jediný prostředek k optimální estetické rekonstrukci úsměvu.

U zcela bezzubého pacienta je kostní resorpce horní čelisti dostředivá a probíhá nepřetržitě po dobu jednoho až tří let u pacienta, který nosí snímatelnou náhradu. Právě tato ztráta kostní struktury je často příčinou alterace nazolabiálního úhlu a ztráty normální anatomie v sagitální rovině s těžkým narušením estetiky profilu pacienta (obr. 10). V případě, že náhrada nepodpírá oblast philtra, je možno pozorovat „kachní“ vzhled horního rtu (příznak zlomeného retního žlábku), který kazí celkovou estetiku dolní třetiny obličeje (obr. 11).

Informace o autorech: zobrazit skrýt

MDDr. Luca Ortensi

MDDr. Riccardo Stefani | Mdt. Marco Ortensi