StomaTeam > Články > Implantologie > Digitální workflow v dentálních technologiích – 1. část

Digitální workflow v dentálních technologiích

20. 2. 2024 | Luc Rutten, MDT | Patrick Lutten, MDT

1. část – plánování frontální zirkonové náhrady
Odkaz na 2. část

Autoři zkoumají využití digitálního pracovního postupu a mezioborového plánování ke zlepšení kvality léčby implantáty.

Technologie počítačem podporovaného navrhování a počítačem podporované výroby (CAD/CAM), která je k dispozici pro zubní ordinace i zubní laboratoře, umožňuje lékařům a zubním technikům virtuálně navrhovat umístění implantátů a zubních náhrad. Oproti tradičnímu postupu, kdy jsou při výrobě zubních náhrad používány konvenční otiskovací techniky a sádrové odlitky, je digitální technologie přesnější, jednodušší a její výsledky jsou reprodukovatelnější. Neustálé inovace v oblasti digitálních dentálních technologií přinášejí nové možnosti v oblasti protetiky, implantologie a zubní techniky (Miyazaki, 2009). Zavedení technologie CAD/CAM změnilo pravidla hry pro výrobu korunek, můstků, abutmentů a náhrad s podporou implantátů pomocí virtuálního navrhování v softwarových aplikacích s možností výběru různých dentálních materiálů.

Cílem tohoto článku je upozornit na moderní postupy, které integrují individuální údaje o pacientech do digitálního pracovního procesu, a také na interdisciplinární týmový přístup pro dosažení jediného cíle: zlepšení kvality léčby a konečného výsledku ošetření: Jednou z obtížných výzev při rekonstrukci předních zubů pomocí implantátů je zachování přirozeného vzhledu periimplantátové oblasti a zhotovení přirozeně vypadající zubní náhrady. Cílem je zde chronologicky popsat pracovní postup pro optimalizaci výsledku implantologicko-protetického ošetření, zlepšení efektivity chirurgického postupu a předvídatelnější výsledek rekonstrukce z hlediska biologického faktoru, funkce a estetiky.

Kazuistika

Pacientka středního věku se dostavila se stížností na staré kompozitní náhrady, které měla mnoho let a které jí po estetické stránce velmi nevyhovovaly (obr. 1, 2). Všechny horní řezáky byly vážně poškozeny v oblasti parodontu a jejich prognóza byla z dlouhodobého hlediska velmi špatná – nejlepší možností byla extrakce. Nejprve byly extrahovány zuby 12 a 13 (obr. 3) a byla zhotovena snímatelná náhrada (obr. 4). Cílem chirurgické léčby bylo řízené umístění implantátů a okamžitá provizorní náhrada s podporou implantátů v estetické zóně.

Více informací k obsahu videa ZDEReklama

Plánování protetiky a virtuální postavení zubů

Pro úspěšnou protetickou rekonstrukci chrupu pacienta po estetické i funkční stránce je nutno vypracovat efektivní plán ošetření. To vyžaduje pochopení vzájemných vztahů mezi podpůrnými strukturami a měkkými tkáněmi v ústech a okluzí (obr. 5) (Coachman, Calamita a Sesma, 2017). Takové informace dostáváme od klinického lékaře předem, abychom získali podrobnou představu o konečném výsledku. Zásluhu na našich dobrých výsledcích má profesorka Amélie Mainjot, která tyto podklady pro všechny případy podrobně připravuje.

Přirozený chrup je neomezenou „knihovnou“ možných vzorů a postavení zubů. Použití digitálních skenerů nám umožňuje vytvořit si vlastní knihovnu návrhů tvarů a postavení zubů. Intraorální sken zubního oblouku lze pomocí různých nástrojů rozčlenit na jednotlivé zuby / jednotlivé STL soubory (obr. 6, 7). Soubory STL výchozí situace po první extrakci (obr. 8) byly importovány do softwaru, kde byl vytvořen virtuální model situace v ústech a po pečlivém posouzení rozměrů, tvaru a polohy umělých zubů, byla navržena dočasná náhrada.

Buďte v obraze

Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.

Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.

Virtuální návrh budoucího protetického ošetření všech extrahovaných zubů vykazoval ideální tvar řezáků (obr. 9–11). Postavení zubů zohledňovalo co možná nejestetičtější vzhled a průběh cervikální oblasti a optimální osy umělých zubů v souladu s pravidly estetické protetické rekonstrukce, která by měla vykazovat určitou symetrii obou středních řezáků na úrovni dásní. Sada plánovaných zubů má průměrnou délku 10–11 mm (Magne a Belser, 2002). Optimální rozměry předních zubů předurčily ideální průběh krčkové linie, která spojuje vrcholy průběhu gingivy u středních řezáků s vrcholem průběhu gingivy u špičáků – vrchol průběhu gingivy u laterálních zubů by měl být 1 mm pod touto spojovací linií. (Fradeani a Barducci, 2004; Pozzi, Polizzi a Moy, 2016; Hassan, Greven a Wismeijer, 2017; Nickenig et al, 2012; Rompen, 2012; Lambert a Mainjot, 2017; Rutten, Rutten a Holst, 2017; Blatz et al, 2009; Sailer et al, 2009; Fürhauser et al, 2005; May et al, 1998; Della Bona, Corazza a Zhang, 2014; Mainjot, 2018; Tholey, Swain a Thiel, 2009; Tholey et al, 2010; Gamborena a Blatz, 2011; Rutten a Rutten, 2008: Van Dooren et al, 2017; Testori a Scutellà, 2013; Coachman, Calamita a Sesma, 2017; Magne a Belser, 2002).

Zaujala vás ukázka článku?

Předplaťte si StomaTeam ONLINE a získejte neomezený přístup ke kompletnímu obsahu StomaTeamu.

objednat předplatné

Informace o autorech: zobrazit skrýt

Luc Rutten, MDT

Patrick Lutten, MDT