Krásný úsměv bez výplňového ošetření: Role parodontologa při diagnostice a ošetření změněné pasivní erupce

V souvislosti s „fyziologií úsměvu" rozeznáváme tři různé klinické situace v závislosti na dynamice rtu. Tjan a Miller v roce 1984 stanovili tři různé aspekty týkající se odhalení zubů a dásní:

• Jedinci odhalující méně než 75 % zubů jsou považováni za kategorii s nízkou linií úsměvu.
• Ti, kdo odhalují 75–100 %, patří do kategorie s průměrnou linií úsměvu.
• A ti, kdo odhalují 100 % zubů a až 3 mm dásní jsou považováni za kategorii s vysokou linií úsměvu.

Statistiky ukazují, že 69 % hodnocené populace mělo normální linii úsměvu, 20 % nízkou linii úsměvu a pouze 11 % mělo přílišně odhalené dásně. Jedná se tedy o menšinu populace a tento stav je zubními lékaři i laiky považován za nevzhledný, zejména, je-li obnažení dásní 4 mm nebo více (Kockic a kol., 1999).

 
Etiologické faktory

Existuje několik etiologických faktorů, které vedou k abnormálnímu odhalení dásní. Jedním dobře známým a v literatuře popsaným faktorem je změněná pasivní erupce, dalším je vertikální přesah horní čelisti nebo protruze, krátký horní ret, hypermobilní horní ret, nebo kompenzační erupce horních zubů, která může také vést k nežádoucímu stavu úsměvu. V tomto článku se zaměříme na diagnostiku a ošetření změněné pasivní erupce.

 
Změněná pasivní erupce

26letá modelka byla s tímto problémem odeslána na kliniku. Dostala nabídku na zaměstnání, kde však nemůže kvůli přílišnému odhalení dásní žádoucím způsobem ukazovat svůj plný úsměv.

Při prvním sezení se zhotoví extraorální a intraorální fotografie a sada periapikálních rentgenových snímků všech zubů.

Provede se analýza úsměvu pomocí po sobě jdoucích fotografií pacientky při uvolněném úsměvu, při šťastném úsměvu a při velmi šťastném úsměvu. Je vidět, jak přílišně odhalená dáseň při velkém šťastném úsměvu ruší vzhled obličeje (obr. 1–4).