Primární okluzální trauma je definováno jako poranění vyplývající z nadměrných okluzálních sil působících na zub nebo zuby s normální periodontální oporou, zatímco sekundární okluzální trauma je poranění vyplývající z normálních okluzálních sil působících na zuby nebo zuby s oslabeným parodontem. Nyní je obecně přijímáno to, že klinická prognóza parodontologicky narušených zubů do značné míry závisí na přítomnosti mobility zubů. ^{6, 7}

V posledních letech bývá popisováno a stalo se obecně přijímanou technikou konzervativní dlahování těchto zubů pomocí průběžné výztuže z tkaných vláken. ^8–10 Díky umístění dlahy dojde k redukci mobility zubů. Ke stabilizaci zubů se dále používají adhezivní výztuže z kompozitů zesílených pryskyřičnými vlákny, zejména pak při ošetření po akutním úrazu, jako prevence posunu zubů po ztrátě sousedního zubu jako jeho náhrada buď formou mezičlenu z kompozitní pryskyřice nebo mezičlenu z přirozeného zubu, a při ortodontické retenci.

Klinická předvídatelnost a úspěšnost adhezivních technik za použití kompozitních pryskyřic se již prokázala. Výsledkem bylo rozšíření technik dlahování zubů pomocí adhezivních kompozitních pryskyřic. Ve snaze zlepšit jejich fyzikální vlastnosti využívali zubní lékaři při dlahování dráty, čepy, nylonová vlákna a ocelové pletivo. Byla však běžná klinická selhání v podobě prasknutí kompozitní pryskyřice a obnažení výztuhových materiálů pod ní, protože tyto materiály nebyly s kompozitní pryskyřicí chemicky provázány a nemohly tvořit oporu při opakovaném zatížení působícím na dlahu při normálních funkcích nebo parafunkcích. Ve snaze minimalizovat prasknutí dlahy byly na zanořené dráty a síťky nanášeny větší vrstvy kompozitní pryskyřice, což vedlo ke značnému předimenzování náhrady. Následkem byla retence zbytků jídla a plaku spolu s větší náročností hygienické péče o dlahu.