Principy okluze a T-scan aneb equilibrace v praxi s digitální podporou
Věděli jste, že v moderní době lidé prakticky nepřicházejí o zuby v důsledku zubního kazu a parodontitidy? Tyto choroby u pacientů s kvalitní domácí péčí a hygienickým programem „Recall" vlastně neexistují. Naopak vzestupnou tendenci mají ztráty zubů z důvodů nadměrné abraze, atrice, eroze, neočekávaných prasklin, úlomků až fraktur zubů a krčkových defektů. Další tematikou se vzrůstající tendencí jsou choroby TMK, okluzo-muskulární syndrom, ronchopatie, dýchání ústy, obstrukční syndrom HDC a spánková apnoe, na jejíž dispenzarizaci a podpůrné léčbě se může významnou měrou podílet i praktický zubní lékař. Alespoň tak to tvrdí studie Canadian Institute of occlusion a mne o tom denně přesvědčují vlastní zkušenosti s pacienty, kteří dentální hygienu dodržují a pravidelně návštěvy Recall absolvují, a přitom výše uvedenými symptomy stále trpí.
Hlavním faktorem nebiologických příčin ztráty zubů je nesoulad mezi vektory sil působících mezi svaly, klouby a zuby navzájem. A to jak v době vývoje a růstu kostí, tak i po jejím ukončení.
Významnou úlohu při řešení těchto poruch má harmonicky vyvážený tzv. „equilibrovaný“ skus, který se v přírodě u moderního člověka prakticky nevyskytuje. Příčiny lze vyčíst ze závěrů studie University of Arkansas, Dep. of Anthropology: 95 % všech malokluzí je získaných, genetika hraje roli jen v 5 %. To je neoddiskutovatelný fakt. Jinými slovy neadekvátní vývoj maxily a mandibuly je ontogenetická záležitost související se stravovacími návyky a životním stylem včetně kojení, používání šidítek a jiných zlozvyků. Výše uvedené tvrzení dokazují nálezy fosilií před více než 600 lety vykazující minimální nebo žádné ortodontické anomálie zejména u jedinců s moderně neupravenou stravou (Studie Prof. Corruccini, Southern Illinois University – Carbondale) (nepřipomíná vám to podobnost s etiologií a výskytem chronické gingivitis? pozn. autora).
Ideálně vyváženého chrupu dosáhneme, když centrální vztah čelistí je roven maximální interkuspidaci. Je to jediná možná poloha čelistních kloubů, která umožňuje dosažení dynamické okluze bez jakýchkoliv možných rušivých interferencí. Dále to je jediná možná poloha, která umožňuje úplnou relaxaci žvýkacích svalů, zejména pak M. pterygoideus lateralis, jehož nežádoucí trvalá kontrakce je příčinou většiny okluzo-muskulárních problémů a disharmonické okluze. V neposlední řadě je to jediná konstantní poloha, kterou lze verifikovat a opakovaně nalézt (Landeen H., Gibbs., Advances in Occlusion, Boston, John Wright PSG, Inc. 1982).
Výsledkem je harmonicky vyvážený skus v „centriku“ s okamžitou diskluzí v laterálním úseku a totální relaxace mastikatorních svalů. Disharmonické síly působící většinu nekontrolovatelných potíží vyjmenovaných v prvním odstavci snížíme o 80 %. Tím fyzikálně podmíněné reverzibilní potíže vymizí, ostatní stabilizujeme a riziko vzniku nových obtíží eliminujeme.
Jednou z metod dosažení harmonické okluze je equilibrace. Jinými slovy „artikulační zábrus zubů v centriku“, tedy artikulační zábrus chrupu v centrálním vztahu čelistí. Zásadou číslo jedna je zhotovení studijních modelů v centriku a provedení equilibrace „nanečisto“. Budeme tak přesně znát výsledek, kterého chceme dosáhnout, případně pro nutnou přílišnou mutilaci zubů k dosažení „centriku” od konkrétní equilibrace upustíme nebo naopak zjistíme její nečekaně snadný průběh či nutné aditivní doplnění tvrdých tkání, anebo zjistíme, že „centriku” pouhou úpravou skusu zábrusem nelze vůbec dosáhnout.
Poté, co jsme my i pacient přesvědčeni o kladném výsledku a o „equilibraci“ jako vhodné metodě volby, přistoupíme k vlastnímu zákroku v ústech. Nejprve musíme dosáhnout rovnoměrného rozložení bodů kontaktu v „centriku“ o stejné intenzitě, případně nižší intenzitě v laterálním úseku. Toho docílíme ubrušováním svahů nosných hrbolků a úpatí přilehlých foss. Velkou chybou je zábrus vlastního hrotu hrbolku (tip of the cusp) a vlastní jamky fossy (pit of the fossa). Tím totiž snižujeme skus pacienta. Pacient v průběhu ošetření přesně sám identifikuje, kde skousne více a kde méně nebo vůbec. Necháte-li se jím společně s indikací skusu pomocí stále nových a nových artikulačních papírů takto vést, postupně se dopracujete k harmonickému skusu, kdy pacient necítí žádný první ani poslední kontakt, ale harmonický jednorázový skus všech zubů najednou.
Dalším krokem je dosažení okamžité diskluze laterálního úseku. Teprve poté, co dosáhneme těchto prvních dvou požadavků, můžeme přistoupit k doladění harmonického špičákového a řezákového vedení. U pacientů vyžadujících „long centric“ ještě doladíme tento požadavek.
Po dokončení ošetření zkontrolujeme požadavky funkční harmonie a stability okluze.
Publikováno: StomaTeam 3/2018
Obr. 1: Pravidlo: „lines in front, dots in back” plně charakterizuje požadavky na dynamickou a statickou okluzi
Obr. 2: Line of closure a arc of closure ukazují rozpor mezi centrální relací a okluzí v maximální interkuspidaci, kdy v takovém případě máme pouze jediný kontakt v „centriku”, tzv. „první kontakt”, zde konkrétně zub 17, bukální svah palatinálního hrbolku
Obr. 3: Princip equilibrace je vlastně „zaostření” hrbolku
Obr. 4: Set pro equilibraci
Obr. 5: Equilibrovaný chrup bez interferencí „in vivo” na provizoriích z mock-upu
Buďte v obraze
Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.
Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.
Zaujala vás ukázka článku?
Celý článek můžete prostudovat v časopisu StomaTeam
Prohlédněte/stáhněte si celý časopis ve formátu PDF ❯
Články
27. 12. 2023 | Obecná stomatologie
Naší pacientkou byla 47letá žena, kolegyně z oboru. Stěžovala si na velmi smíšené symptomy bolesti a diskomfortu v oblasti zubu 16...
Články
8. 2. 2024 | Obecná stomatologie
Redakční úvod obsahující vysvětlení, proč jsme se rozhodli tento obsáhlý materiál...
Články
21. 12. 2023 | Obecná stomatologie
Vážení čtenáři, přinášíme vám první díl zajímavého materiálu zevrubně mapujícího klinické aspekty...
