Ortodontické pohyby zubů mohou časem způsobit problémy s TMK a často se během terapie nebo na jejím konci objevuje klikání v kloubech. Každý sebemenší pohyb nebo změna v okluzních kontaktech zubních oblouků způsobuje adaptaci všech oblastí těla přes mozkovou kůru, která čas od času přeprogramovává nervosvalové paměťové stopy a posturu. Vynucené postavení zubů vytváří změny na úrovni kortexu, které narušují přirozenou neuroplasticitu mozku. Nedávné studie ukazují, že neuromuskulární poruchy spojené s dentálními malokluzemi by měly být považovány za mozkové dysfunkce ovlivňující funkci dutiny ústní.

Změny v okluzi a lebečních kostech, ke kterým dochází během ortodontické léčby, mohou zlepšit orální funkce prostřednictvím neuroplasticity. Z toho všeho vyplývá, že ortodontická léčba může změnit senzomotorické chování dutiny ústní, které je základem anatomické stavby tvrdých a měkkých tkání úst (obr. 9). Tento názor je v rozporu s konvenčními ortodontickými koncepcemi, které považují účinky ortodontické terapie v podstatě omezené na dentoalveolární struktury. Obnova okluzní a žvýkací funkce je jedním z důležitých faktorů pro zlepšení kvality života. Neléčená malokluze je významně spojena s kvalitou života související se zdravím dutiny ústní (OHRQoL). Čím závažnější je malokluze, tím je horší její dopad na určité fyzické, psychologické a psychosociální faktory.

Obr. 9: Pacifier Byte elastodontický aparát (AMCOP)

Funkce mozku, jako jsou učení a paměť se zhoršují při poruše souvisejících okluzních faktorů – extrakcích zubů či dysfunkčním žvýkání (obr. 10). Má se za to, že vztah mezi okluzí a funkcí mozku ovlivňuje celá řada faktorů, jako jsou neurotransmise z vazivového periodoncia a svalových vřetének, mechanická stimulace ze zubních kontaktů, nicméně tento vztah nebyl dosud zcela objasněn (obr. 11, viz fotogalerie).

Obr. 10: AMCOP Open aparát

Bioortodoncie

Termín „bioortodoncie“ označuje nový přístup k ortodontické léčbě, při které je kladen důraz na dodržení velmi důležitých principů, jako jsou miniinvazivita, respekt ke tkáním úst, postuře těla a zjednodušení terapie.

Bioortodoncie studuje správný růst horní a dolní čelisti během jejich vývoje. Jejich vzájemný vztah je výsledkem komplexního dynamického procesu, který probíhá od dětství do dospělosti prostřednictvím fyziologických změn, a je intenzivnější během některých fází prořezávání zubů. Vše souvisí s typem růstu skeletálních struktur a vlivy prostředí spolu s procesem tvorby a erupce zubů. Znalost evolučního vývoje zubních oblouků a zvláštností vývoje chrupu v jeho různých stadiích – dočasné, smíšené a stálé dentice; je rozhodující pro diagnostické a terapeutické účely, jelikož časná diagnostika skeletální malokluze vede k jejímu rychlejšímu řešení (obr. 12, viz fotogalerie).

Obr. 12: Frontální intraorální fotografie

Během různých fází růstu se mění okluze i skeletální, funkční a estetické parametry. Základní bioortodoncie má následující cíle:

• biologický úspěch
• minimální invazivita
• optimální estetika
• dosažení optimálních okluzních poměrů
• změny postury, které vychází ze změn okluze
• okluzní stabilita v průběhu času

Bioortodoncie je tedy forma ortodontické terapie, která přirozeným a fyziologickým způsobem ovlivňuje růst skeletu tím, že jej osvobodí od vlivu jazyka, obličejových svalů a svalů zapojených do atypického polykání, které modifikují přirozený růst kostí. To vše umožní fyziologické stabilizování zubů během terapie, na rozdíl od tradiční ortodoncie, která zasahuje do růstu kostí nuceným umístěním zubů a pak negativně interferuje do vztahu alveolární výběžek – kořen.

Elastodoncie

Elastodoncie je ortodontická terapie, která využívá malé biologické síly elastického typu ke korekci malokluzí u rostoucích a dospělých pacientů. Ovlivňuje růst, odstraňuje funkční poruchy a koriguje postavení zubů a okluzi. Elastodontická terapie má v kontextu moderní stomatologie roli primárního významu. Preventivní a interceptivní ortodoncie znamená léčbu prováděnou v raném věku, během nejaktivnějších fází růstu skeletu a zubů, kdy se skeletální struktury vyznačují pozoruhodnou plasticitou a adaptabilitou, a je zaměřená na odstranění faktorů, které jsou považovány za důvod vzniku dentálních anomálií (obr. 13, viz fotogalerie). Terapie pomocí elastodontických aparátů je mimořádně účinná a má mnoho indikací. Při léčbě dětí je však nutno zvážit celkové změny vyplývající z transformace skeletálních či dentálních anomálií, proto je nezbytná pečlivá analýza a adekvátní plánování (obr. 14, viz fotogalerie).

Obr. 14: Elastodontický aparát III. třídy (AMCOP TC)

Otevřený skus z dlouhodobého dumlání dudlíku

3letý pacient. Terapeutická sekvence zahrnovala následující kroky (obr. 3–10, viz fotogalerie):

• elastodontická terapie pomocí Pacifier Byte po dobu asi 6 měsíců
• výměna dudlíku za elastodontický aparát

Hlavní aspekty, které umožňují odlišit elastodontickou terapii od jiných ortodontických terapií, jsou zrekapitulovány v následujících bodech:

• Vznik elastodontické terapie je považován za velmi důležitý krok vpřed v oblasti preventivní ortodoncie, protože tato terapie je schopna vyřešit 90 % ortodontických problémů kontrolovaně, rychle a snadno. Většinu pacientů posune do ideální okluze z funkčního i estetického hlediska a není nutná další ortodontická léčba.
• I v případech, kdy s ohledem na růst jedince došlo k intervenci pozdě, bude mít elastodontická terapie své výsledky, které je možno případně doplnit fixní terapií (fixní ortodoncie) trvající několik měsíců.
• Většina ortodontické terapie se zaměřuje na korekci malokluzí v období, kdy je plně eruptována většina stálých zubů. Převážná část problematických malokluzí však vzniká v první fázi výměny chrupu při prořezávání horních a dolních stálých řezáků; proto je velmi důležitý včasný zásah ortodontisty elastodontickou terapií. Díky ní jsou odstraněny časné problémy, jako jsou stěsnání, nevyhovující vztah molárů a špičáků a kloubní, skeletální a posturální problémy.
• Na rozdíl od tradičních ortodontických technik, jako jsou fóliové systémy, jejichž cílem je srovnat zuby bez změny funkce, a především bez dlouhodobé stability, hlavním cílem elastodontické terapie je optimalizovat funkci zodpovědnou za správné vyrovnání zubů – výsledek je pak funkční a do budoucna stabilní.
• Standardní diagnostický protokol poskytuje dokumentaci reprezentovanou studijními modely, radiografickými vyšetřeními (ortopantomogram a telerentgen), kefalometrickou analýzou s relativními hodnotami, fotografickou dokumentací podle protokolu, intraorálním a extraorálním klinickým vyšetřením, ověřením přítomnosti případných zlozvyků a kineziologickým vyšetřením.
• Tento protokol je platný pro pacienty ve věku kolem 6 let. U pacientů ve věku 3–4 roky protokol umožňuje zjednodušenou diagnostiku ve formě intraorálního a extraorálního fotografického vyšetření, intraorálního a extraorálního klinického vyšetření. Dosažení vynikajícího výsledku bude tedy kromě spolupráce ze strany malého pacienta záviset i na správné diagnóze a vhodném výběru aparátu.

Anomálie skeletální III. třídy a obrácený skus ve frontálním úseku

3letý pacient. Tento typ ortodontické vady se vyskytoval také u rodičů. Plán ošetření zahrnoval použití elastodontického aparátu, který byl nošen jednu hodinu ve dne a celou noc po dobu prvních 6 měsíců léčby a poté dalších 10 měsíců pouze na noc. Později byl výsledek terapie skeletální anomálie udržován pod kontrolou pomocí návštěv každých 6 měsíců, aby bylo možno znovu intervenovat, pokud by se problém opakoval (obr. 11–18, viz fotogalerie).

Obr. 18: Elastodontický aparát

Elastodontické aparáty

Elastodontické aparáty AMCOP od firmy Micerium mohou být prefabrikované nebo individualizované, tj. vyrobené přímo pro konkrétního pacienta po příslušném posouzení korekcí, které mají být provedeny. Jejich velká výhoda je v tom, že na rozdíl od klasických ortodontických aparátů působících pouze na zuby, mají schopnost docílit trojrozměrného pohybu, který současně ovlivňuje skeletální podklad, zuby i posturu pacienta. Jejich design, jednoduchá domácí péče a rychlá terapie malokluze z nich dělají v současnosti pacienty nejlépe hodnocené aparáty.

• 

  Obr. 1a: ATM CT sken, kde je zvýrazněn Civininiho kanál, spojující temporomandibulární kloub s dutinou středního ucha.

• 

  Obr. 1b, 1c

• 

  Obr. 2: Elastodontický aparát AMCOP.

• 

  Obr. 3: Počáteční úsměv: otevřený skus z dlouhodobého dumlání dudlíku.

• 

  Obr. 4: Závěrečný úsměv: normální skus.

• 

  Obr. 5: Počáteční intraorální fotografie.

• 

  Obr. 6: Intraorální fotografie po 2 měsících terapie pomocí Pacifier Byte.

• 

  Obr. 7: Frontální intraorální fotografie po 6 měsících terapie pomocí AMCOP Open Byte aparátem.

• 

  Obr. 8: Frontální intraorální fotografie po 12 měsících terapie: normální skus.

• 

  Obr. 9: Pacifier Byte elastodontický aparát (AMCOP).

• 

  Obr. 10: AMCOP Open aparát.

• 

  Obr. 11: Intraorální fotografie – skus vpravo.

• 

  Obr. 12: Frontální intraorální fotografie.

• 

  Obr. 13: Intraorální fotografie – skus vlevo.

• 

  Obr. 14: Elastodontický aparát III. třídy.AMCOP TC).

• 

  Obr. 15: Intraorální fotografie skusu vpravo na konci terapie.

• 

  Obr. 16: Intraorální fotografie na konci terapie: byla vyřešena III. třída a došlo k expanzi horního oblouku.

• 

  Obr. 17: Intraorální fotografie skusu vlevo na konci terapie.

• 

  Obr. 18: Elastodontický aparát.

• 

  Obr. 19: Počáteční úsměv.

• 

  Obr. 20 Intraorální fotografie: stěsnání v dolním frontálním úseku a poškození parodontu 41 v důsledku malé vertikální výšky skusu a okluzního traumatu.

• 

  Obr. 21: Elastodontický aparát se žvýkací dlahou.

• 

  Obr. 22: Úsměv na konci elastodontické terapie.

• 

  Obr. 23: Intraorální fotografie na konci terapie: obnovení vertikálního rozměru a vyřešení stěsnání zubů, parodont se zhojil.

• 

  Obr. 24: Počáteční intraorální fotografie.

• 

  Obr. 25: Konečné intraorální fotografie.

• 

  Obr. 26: Úvodní ortopantomogram.

• 

  Obr. 27: Finální ortopantomogram.

• 

  Obr. 28: Počáteční telerentgen s evidentním retruzním postavením dolní čelisti a kompresí krčních obratlů. Obr. 29: Závěrečný telerentgen s obnovením polohy dolní čelisti a vyrovnáním cervikální křivky.

• 

  Obr. 30: Detail z počátečního telerentgenu, který ukazuje zmenšení meziobratlového prostoru mezi C2–C3, Obr. 31: Detail ze závěrečného telerentgenu, který ukazuje zvětšení meziobratlového prostoru.

• 

  Obr. 32: Krátká lingvální uzdička, nízké postavení jazyka a hypomobilita.

• 

  Obr. 33: Obrázek pacientova prstu demonstrující zlozvyk.

• 

  Obr. 34: Počáteční úsměv: otevřený skus.

• 

  Obr. 35: Počáteční frontální intraorální fotografie: otevřený skus.

• 

  Obr. 36: AMCOP Open elastodontický aparát.

• 

  Obr. 37: Konečná frontální intraorální fotografie: normální skus.

• 

  Obr. 38: Úvodní telerentgen s patrnou změněnou křivkou krčních obratlů, Obr. 39: Konečný telerentgen s evidentním zlepšením v oblasti krku.

• 

  Obr. 40: Extraorální en face fotografie.

• 

  Obr. 41: Frontální intraorální fotografie: III. třída.

• 

  Obr. 42: Elastodontický aparát AMCOP CT.

• 

  Obr. 43: Frontální intraorální fotografie: I. třída.

• 

  Obr. 44: Posturální alterace patrná z odlišné polohy lopatek. Obr. 45: Trojrozměrný snímek, který zvýrazňuje těsnou anatomickou korelaci mezi dolní čelistí, jazylkou a lopatkou. Obr. 46: Fotografie zad.

• 

  Obr. 47: Úvodní telerentgen s patrnou inverzí zakřivení krku. Obr. 48: Telerentgen po 1. roce elastodontické terapie: jasné zlepšení. Obr. 49: Telerentgen po 2 letech: zlepšení držení těla s normální cervikální křivkou.

• 

  Obr. 50: Snímek držení těla pacienta s otevřeným skeletálním a dentálním skusem, Obr. 51: Počáteční telerentgen, na kterém je vidět rotace dolní čelisti a následné stlačení krčních obratlů.

• 

  Obr. 52: Intraorální fotografie: otevřený skus.

• 

  Obr. 53: Elastodontický aparát kombinovaný s extraorálním tahem.

• 

  Obr. 54: Frontální intraorální fotografie po 7 měsících terapie. Obr. 55: Frontální intraorální fotografie po 24 měsících.

• 

  Obr. 56: Počáteční intraorální fotografie. Obr. 57: Intraorální kontrola po elastodoncii.

• 

  Obr. 58: Úvodní telerentgen s evidentní kompresí krku, Obr. 59: Závěrečný telerentgen se zvětšením meziobratlového prostoru.

• 

  Obr. 60: Úvodní ortopantomogram: stěsnání v horním zubním oblouku.

• 

  Obr. 61: Ortopantomogram na konci terapie: obnova fyziologického prostoru pro zuby.

• 

  Obr. 62: Frontální intraorální fotografie: těžká skeletální a dentální III. třída. Obr. 63: Vyřešení malokluze po 12 měsících elastodontické terapie.

• 

  Obr. 64: Vstupní telerentgen s evidentním zmenšením meziobratlových prostor. Obr. 65: Závěrečný telerentgen se zlepšením cervikální křivky.

• 

  Obr. 66: Úvodní ortopantomogram: stěsnání horního zubního oblouku se zmenšením prostoru pro správné prořezání horních stálých řezáků.

• 

  Obr. 67: Ortopantomogram na konci terapie.

• 

  Obr. 68: Počáteční intraorální fotografie.

• 

  Obr. 69: Úvodní telerentgen s inverzí cervikální křivky malokluze skeletální III. třídy dědičného původu.

• 

  Obr. 70: Frontální intraorální fotografie během elastodontické terapie aparátem AMCOP TC.

• 

  Obr. 71: Telerentgen po 1. roce terapie s evidentním vylepšením cervikální křivky a obnovením správných výchozích poměrů.

Vlastnosti

• vyrovnávají zuby
• podporují růst dolní a horní čelisti
• určují správný tvar zubního oblouku
• jsou ideální pro všechny typy malokluze
• v průběhu času vytváří stabilní okluzi
• umožňují vám pracovat v souladu s posturou těla
• snižují pravděpodobnost opakování terapie
• omezí indikaci extrakcí

Pacient 9,5 roku s malokluzí II. třídy skeletální i dentální, hlubokým skusem a stěsnáním zubů

Malokluze byla příčinou parodontálního defektu u dolního řezáku. Skeletální a dentální malokluze byla také spojena s posturálními problémy – ty bylo možno vidět na telerentgenu, na kterém je evidentní komprese prvního krčního obratle se zvětšením cervikální křivky způsobené distálním postavením dolní čelisti. Terapie pomocí elastodontických zařízení umožňuje zvětšení vertikálního rozměru a nastolení správných tvarů oblouku. Délka terapie byla cca 18 měsíců, retenční fáze, která probíhala se stejným aparátem, trvala dalších 7–8 měsíců.

V současné době, 10 let po terapii, jsme si ověřili, že bylo dosaženo stabilní okluze. Vyřešení skeletální a dentální anomálie je spojeno s jasným zlepšením držení těla a následným vyrovnáním cervikální křivky, jak lze vidět na konečném telerentgenu. Po dosažení korekce vztahu molárů a frontálních zubů pacient nosil aparát pouze přes noc, aby se stabilizoval získaný výsledek a navádělo se prořezávání stálých zubních (obr. 19–31, viz fotogalerie).

Obr. 28: Počáteční telerentgen s evidentním retruzním postavením dolní čelisti a kompresí krčních obratlů
Obr. 29: Závěrečný telerentgen s obnovením polohy dolní čelisti a vyrovnáním cervikální křivky

Logoped a ortodontista: možnosti spolupráce

Jazyk je orgán, který má mnoho funkcí, z nichž některé ještě nejsou zcela pochopeny: příjem potravy, žvýkání, polykání, fonace a, co je nejdůležitější, představuje již během nitroděložního života růstovou matrici, kolem níž okolní anatomické struktury rostou a dozrávají. Je to orgán, který přímo ovlivňuje růst mandibuly i maxily a morfogenezi zubních oblouků. Estetický vzhled obličeje a lebky může být navíc ovlivněn i nevhodným fungováním dotčených svalových skupin (obr. 15, viz fotogalerie). Logoped je zdravotnický pracovník, který se zabývá prevencí, hodnocením a léčbou poruch řeči, komunikace a ústních funkcí, a to ve všech věkových skupinách. Během 24 hodin denně polykáme v průměru 1500–2000krát, obvykle každou půlminutu během bdění a každou minutu během spánku. Můžeme dobře pochopit rozhodující roli, kterou jazyk hraje v kontextu úst a postury (obr. 32, viz fotogalerie).

Otevřený skus

Pacient (7 let) s dentálně i skeletálně otevřeným skusem daným zlozvykem (dlouhodobé dumlání palce) kombinovaným s krátkou podjazykovou uzdičkou. Anomálie je charakterizovaná zúžením horního zubního oblouku s nedostatkem místa pro zařazení stálých zubů.

Terapeutická sekvence zahrnovala následující kroky (obr. 33–39, viz fotogalerie):

• motivace
• řečová terapie
• lingvální frenulektomie + logopedie
• elastodontická terapie
• retence elastodontickým aparátem po dobu asi 12 měsíců

Obr. 33: Obrázek pacientova prstu demonstrující zlozvyk

Orální funkce

• dýchání
• krmení (sání, žvýkání, polykání)
• mluvení

Všechny tyto funkce spolu úzce souvisejí, protože je vykonávají stejné orgány. Dýchání je jedním ze základních předpokladů správného růstu maxilofaciálního skeletu. Sání, žvýkání a polykání jsou silně ovlivněny činností jazyka a všech ostatních obličejových a ústních svalů. Harmonický rozvoj svalstva orofaciální oblasti umožní nejen správný výkon všech těchto funkcí, ale zajistí také zdravý růst skeletu a zubů.

Jejich rovnováhu však může snadno ohrozit velké množství faktorů: změny v držení těla, nesprávné stravovací návyky, malokluze, zlozvyky (prst v ústech, dlouhodobé používání dudlíku a lahviček, kousání nehtů), patologické stavy (zvětšení nosních a krčních mandlí, záněty středního ucha atd.). Všechny tyto změny určují dysfunkci, ovlivňují tvar a vývoj zubních oblouků a orofaciálního systému. Další věc, kterou je třeba vzít v úvahu, když mluvíme o jazyku, je lingvální uzdička, která se stejně jako labiální skládá z pojivové tkáně, ale na rozdíl od retní obsahuje i elastická vlákna. Krátká uzdička vytváří tah na jazyk a navozuje jeho postavení směrem dolů a dopředu, namísto přirozené pozice, kdy se dotýká papilla incisiva a Palatine Spot. Prokázal se vztah mezi krátkou podjazykovou uzdičkou a defekty krční páteře a celkového držení těla.

Ortodoncie dnes

Moderní ortodontická léčba má mít za cíl ideální a harmonické vyrovnání zubů respektující růst čelistí, aby bylo dosaženo nejen vynikajícího estetického výsledku, ale i okluzní a funkční stability. Ortodontická terapie musí být také v souladu s vývojem držení těla dítěte. Proto hovoříme o týmové terapii, kdy ortodontista ovlivňuje dentální a skeletální systém, obnovuje vztahy mezi čelistmi a zuby a stabilizuje je elastodontickou terapií; gnatolog kontroluje okluzní kontakty; logoped intervenuje v rámci nervosvalové složky v návaznosti na postavení jazyka s cílem obnovit řád a rovnováhu orofaciálních struktur a získat stabilní ortodontické výsledky; osteopat monitoruje držení těla pacienta, které musí být v souladu s nastolenými změnami a ortodontickou terapií v ústech.

5letý pacient s obráceným skusem

Malokluze byla charakterizována menším horním zubním obloukem se zmenšeným prostorem pro prořezání stálých zubů. Terapeutická sekvence zahrnuje následující kroky (obr. 40–49, viz fotogalerie):

• motivace
• řečová terapie
• elastodontická terapie
• elastodontická retence po dobu asi 12 měsíců

Obr. 44: Posturální alterace patrná z odlišné polohy lopatek
Obr. 45: Trojrozměrný snímek, který zvýrazňuje těsnou anatomickou korelaci mezi dolní čelistí, jazylkou a lopatkou
Obr. 46: Fotografie zad, která demonstruje přínos funkční elastodontické terapie z hlediska postury

Na iniciálním a finálním telerentgenu je evidentní, že elastodontickou terapií došlo k vyřešení malokluze i posturálních problémů.

Obr. 40: Extraorální en face fotografie

Ortodoncie, okluze a postura

Malokluze jsou často příčinou mnoha osteoartikulárních patologií, protože žvýkací svaly jsou součástí tzv. „posturálního svalového řetězce“. Několik studií ukazuje, že II. skeletální třída je často spojena s předním držením hlavy a hyperlordózou krční páteře, zatímco III. třída je většinou spojena s postojem vzad (obr. 16, viz fotogalerie). Pečlivou analýzou postury pacienta, od jednoduchého klinického vyšetření až po laterolaterální rentgenogram lebky, je možno pozorovat korelaci mezi malokluzí a významnými změnami postury, ale také vztah mezi ortodontickou terapií a změnami v postavení krku.

Dosažením normokluze pomocí elastodontické terapie je možno korigovat i držení těla pacienta. V indikovaných případech je léčba malokluze užitečná pro urychlení a zlepšení terapeutických sezení u fyzioterapeuta nebo osteopata. Z elastodontické terapie profituje postura pacienta – koriguje jak okluzní rovinu, tak i postavení krku.

Z klinického hlediska je jediným způsobem, jak u pacienta zjistit, zda bylo dosaženo svalové a posturální rovnováhy, provedení kineziologických testů. Kineziologie se používá v různých lékařských oborech a široké uplatnění má také ve stomatologii.

8letý pacient se skeletálně i dentálně otevřeným skusem

Malokluze byla charakterizována kolapsem horního zubního oblouku se zmenšeným prostorem pro prořezávání stálých zubů. Terapeutická sekvence zahrnovala následující kroky (obr. 50–57, viz fotogalerie):

• motivace
• logopedická terapie
• elastodontická terapie
• elastodontická retence po dobu asi 12 měsíců

6letý pacient – závažná skeletální a dentální III. třída

Malokluze je charakterizována kolapsem horního zubního oblouku s obráceným skusem frontálně. Terapeutická sekvence zahrnovala následující kroky (obr. 58–67, viz fotogalerie):

• logopedická terapie
• elastodontická terapie pro III. třídu
• elastodontická retence po dobu asi 18 měsíců

5letý pacient s obráceným skusem

Malokluze byla charakterizována kolapsem horního zubního oblouku se zmenšeným prostorem pro prořezávání stálých zubů. Terapeutická sekvence zahrnovala následující kroky (obr. 68–71, viz fotogalerie):

• motivace
• logopedická terapie
• elastodontická terapie pro III. třídu
• elastodontická retence po dobu asi 12 měsíců

Závěr

Cílem tohoto sdělení je demonstrovat význam elastodontické léčby pro zjednodušení terapie malokluzí a omezení případných recidiv a komplikací.

Elastodontická terapie umožňuje řešit malokluze fyziologickým způsobem bez nutnosti extrakcí a využívá všechny koncepce konvenční ortodoncie. Několik studií prokázalo, že je možno modifikovat kraniofaciální růst i v řádu 3–4 mm. A je možno upravit i směr růstu, proto je důležitá časná funkční terapie (obr. 17, viz fotogalerie).

Obr. 17: Intraorální fotografie skusu vlevo na konci terapie

K tomu všemu musíme přičíst i velmi důležitý fakt, že korekce malokluze bude mít pozitivní vliv na posturu, a proto čím dříve zasáhneme, tím méně se uplatní negativní vlivy a posturální problémy.

Je velmi důležité vzít v úvahu, že postavení dolní čelisti ovlivňuje postavení krčních obratlů a tonus paravertebrálního svalstva. Příliš anteriorní postavení hlavy v sagitální rovině způsobuje nadměrnou kontrakci žvýkacích svalů s následnou dislokací čelisti nahoru a dozadu a zmenšení fyziologického prostoru pro kloub (obr. 18, viz fotogalerie). Tento stav se prostřednictvím svalových řetězců na krku a ramenním pletenci přenášejí na rameno a lopatku, přičemž ramena se postupně zvedají, lopatka se oddaluje od hrudního koše; to vše postihuje páteř a pánev a zejména m. psoas major, který kontrakcí určuje postavení pánve, a její postero-anteriorní rotace s následným zkrácením homolaterální dolní končetiny způsobující napětí a lumbosakrální bolesti.

Preventivní ortodoncie prostřednictvím elastodontických aparátů proto představuje významný krok vpřed na poli ortodontické léčby během růstu, neboť je schopna vyřešit většinu ortodontických problémů a u mnohých pacientů je dosaženo ideální okluze s estetickým, funkčním a posturálním profilem. V některých případech je na konci této terapie nutno nasadit fixní aparát (krátkodobě) pro drobné úpravy, jako je rotace laterálních zubů, vyrovnání horních špičáků, uzavření mezer, vyrovnání nebo torze řezáků a expanze zubního oblouku.