Digitální dentální fotografie – I. část

Obr. 1: Průřez digitální zrcadlovkou (DSLR)

Na základě současných technologií by měl systém vhodný k pořizování klinických fotografií v prostředí zubní ordinace sestávat z následujícího vybavení:

• Digitální jednooké zrcadlovky (DSLR)
• Makro objektivu s ohniskovou vzdáleností 90 až 105 mm
• Osového nebo kruhového osvětlovacího systému

Účinný digitální systém musí být cíleně sestaven tak, aby byla zajištěna úplná kompatibilita mezi všemi komponenty. Náš seriál vysvětlí, jak takový systém používat, abychom dosáhli konzistentně vysoce kvalitních snímků, pořídili standardizované náhledy (jako ty vyžadované například pro akreditaci BACD) a vyřešili omezení jiných záznamových systémů (s výjimkou intraorálních kamer) používaných v prostředí zubní ordinace.

Digitální zrcadlovka
Samotný fotoaparát DSLR je základem každé fotografické soustavy. Je navržen tak, aby obsluha viděla totéž, co vidí objektiv (obr. 1). Po uvolnění spouště se obraz zaznamená na snímač a u všech běžných modelů fotoaparátů by měl být okamžitě vidět k posouzení na LCD displeji na zadní části fotoaparátu.
Pro pořízení klinické fotografie naprosto postačí jakákoli digitální zrcadlovka s 10 až 18megapixelovým snímačem. V současnosti jsou tyto fotoaparáty k dostání zhruba od 8 000 Kč (tělo fotoaparátu bez objektivu) a většina současných modelů má v případě potřeby možnost videozáznamu. Vyšší náklady souvisí s více pixely a více funkcemi, které ale nejsou pro uživatele v klinické praxi nezbytné. Relativně nízké náklady jsou dány skutečností, že tyto fotoaparáty používají stejně velké snímače jako nejoblíbenější kompaktní fotoaparáty a sériová výroba snímačů snižuje cenu. Tyto snímače jsou zhruba 1,5–1,6× menší než u konvenčního 35mm filmu, známého jako „kinofilm" o velikosti 24 × 36 mm. Profesionální fotografové a nadšení amatéři obvykle používají plnoformátové snímače – v současnosti stojí zrcadlovka s tzv. Full Frame cca od 40 000 Kč.
 
Makro objektiv
Makro objektiv umožňuje fotografovi dostat se k objektu natolik blízko, aby jej bylo možné na snímači reprodukovat v poloviční nebo životní velikosti. Ohnisková vzdálenost objektivu určuje zorné pole a pracovní vzdálenost, tzn. vzdálenost mezi objektivem a objektem v nejbližším bodě zaostření. Obrázek 2 ukazuje, jaký vliv mají různé ohniskové vzdálenosti na zorné pole objektu. Klinická makro fotografie vyžaduje, vzhledem ke značnému přiblížení fotoaparátu k objektu, použití osvětlení v ose (nebo kolem) objektivu. Blesky zabudované do těla fotoaparátu nebo horní blesky umístěné na těle fotoaparátu jsou nevyhovující.
 
Kvalita snímku
Váš přístup ke klinické fotografii se může měnit podle toho, jak chcete snímky využívat – existuje více než jeden přístup. Pro který z nich se rozhodnete, je dáno tím, k jakým účelům budete chtít snímky používat:

Zdravotnické záznamy
Pro účely dokumentace klinických případů v rámci záznamů o pacientech by měly být snímky dostatečně kvalitní a „čitelné" pro možnost zpětného posouzení stavu před a po ošetření. Všechny snímky pořízené v rámci dokumentace pacienta jsou součástí důvěrných zdravotnických záznamů a mělo by se s nimi nakládat stejně pečlivě a důvěrně jako se všemi písemnými dokumenty.

Odborné publikace
Tyto snímky by nutně měly mít vysoké rozlišení. Tisk obecně vyžaduje rozlišení kolem 300 dpi (bodů na palec) a velikost snímku nejméně 4 × 4 cm. Tyto podrobnosti je možné zkontrolovat ve většině softwarů pro úpravu obrázků, ale dobrým pravidlem je použít nastavení nejvyšší kvality dostupné na fotoaparátu. Budou potřeba snímky před, během a po ošetření a díky spolupráci ze strany pacienta je bezpochyby také možné pořídit kontinuálně standardizované fotografie.

Prezentace / výuka
Fotografie pro prezentace nemusí být nejvyšší kvality, ale i zde je doporučeno pořizovat snímky v nejvyšší kvalitě z důvodu případné pozdější publikace. Pro tyto potřeby je třeba mnoha sekvenčních snímků a musí se pořizovat za minimálního narušení postupu ošetření. I u chirurgické procedury může chtít lékař ukázat různé techniky pozorovatelům mimo operační sál. Pomocí digitální zrcadlovky v nastavení automatického zaostřování je možné rychle pořizovat snímky s různým zorným úhlem. Po skončení zákroku je snadné tyto snímky oříznout a různě upravit.

Poznámka k souhlasu
Ke každé fotografii či sérii fotografií, kterou pořídíte, musíte získat souhlas – i když neplánujete snímky použít k ničemu jinému než k dokumentaci ošetření. Nejlepší způsob, jak souhlas získat, je požádat pacienta o podpis formuláře jasně stanovujícího, k čemu budou fotografie použity. Autor doporučuje trojitý formulář, ve kterém pacient nejprve dává písemný souhlas s fotografiemi, které jsou součástí zdravotnické dokumentace. Může následovat druhá (taktéž pacientem podepsaná) část, kde souhlasí s použitím fotografií k dalším vzdělávacím účelům (přednášky, publikace, studijní kluby atd.). Za třetí je možné získat souhlas k fotografiím, které budou použity k prezentaci ordinace. Musí být jasné a zřejmé, s čím pacient souhlasil. Také může být užitečné zahrnout prohlášení, že pacient neočekává za použití fotografií žádnou kompenzaci (finanční ani jinou). Sdružení Dental Protection nabádá, že v případě soudu obstojí jen podepsaný souhlas na hlavičkovém papíře ordinace.
 
Formáty fotografií a kontrola průběhu zpracování
Abychom zjednodušili relativně složité téma, rozdělíme pro naše potřeby digitální fotografie do dvou skupin:

1. Formát JPEG – je zpracováván ve fotoaparátu jeho instalovaným softwarem a reprodukuje se na obrazovce aparátu v době pořízení. Jedná se tedy o softwarově zpracovaný snímek připravený k okamžitému použití. Úpravy kvality snímku v grafickém softwaru (např. v programu Photoshop) jsou možné, ale omezenější než při pořízení snímků v následujícím uvedeném formátu.
2. Formát RAW neboli „surová data“. Tyto soubory se většinou nezpracovávají v aparátu. K vytvoření fotografie je zapotřebí externího softwaru výrobce fotoaparátu nebo třetí strany. Takové fotografie jsou také označovány jako „digitální negativy“, protože plní stejnou roli. Abychom použili jednoduchou analogii, surová fotografie je podobná jako exponovaný, ale nezpracovaný, RTG snímek. Formát RAW mj. umožňuje precizní a hloubkové zpracování kvality snímku v grafickém softwaru. Chcete-li mít své fotografie absolutně zabezpečené, doporučuje autor pořídit současně RAW i JPEG snímky. Možnost funkce pořizování dvojího formátu u každého snímku je dnes standardem v menu DSLR fotoaparátů, přesto se pro jistotu přesvědčte, zda vámi pořizovaný přístroj tuto funkci má. Surové soubory jsou velké a kvůli zachování místa na disku se doporučuje ukládat je na samostatný disk. Pokud jde o akreditaci BACD/AACD, jsou povinné oba formáty. K většině účelů postačí snímky ve formátu JPEG, ale surová data mohou být užitečná v případě, že bude požadován důkaz originality snímku, tedy důkaz o jeho autenticitě a „nefalšovanosti“