Hodnota ISO
Rychlost nebo hodnota ISO (International Standards Organisation) může vypadat jako složitý „žargon", ale ve skutečnosti je velice jednoduchá – nastavuje citlivost snímače na světlo. Má rozsah hodnot od 100 až 6400 a u některých digitálních fotoaparátů více, nicméně nejčastěji se u obecné fotografie používá rozsah hodnoty ISO mezi 200 a 800. Čím nižší číslo, tím méně je snímač citlivý na světlo – ale snímek bude obvykle vyšší kvality. Vyšší hodnoty ISO se používají za horších světelných podmínek. Současné moderní aparáty velmi dobře zvládají automatické nastavení ISO a většinou tuto funkci není potřeba manuálně nastavovat.
 
Vyvážení bílé
Snímače ve fotoaparátech nejsou tak dobré jako lidské oko, které obecně rozeznává barvy bez ohledu na jejich osvětlení a odpovídajícím způsobem se přizpůsobuje (kromě extrémních podmínek). Digitální snímače mají přizpůsobivost omezenou, takže změna vyvážení bílé (WB) na fotoaparátu umožňuje fotografovi ručně kompenzovat barevnou teplotu snímku zvolením nejvhodnějšího nastavení (obr. 2).
Typické volby jsou následující:

• AWB (automatické vyvážení bílé, které nechá fotoaparát automaticky vyhodnotit situaci)
• Sluneční svit
• Stín
• Zataženo
• Zářivka
• Umělé osvětlení
• Elektronický blesk (volba pro klinickou práci)
• Individuální (obsluha musí znát zdrojovou teplotu barev a odpovídajícím způsobem ji navolí).

Protože vždy bude zdrojem osvětlení elektronický blesk, mělo by se vyvážení bílé nastavit do polohy „blesk“, která je obvykle označena ikonkou blesku. Pokud tato volba za daných světelných podmínek nedostačuje a barevnost snímků není dostatečně věrná, lze využít funkce manuálního / individuálního nastavení bílé (v menu fotoaparátu), kdy v oblasti předpokládaného zaostření snímku (např. vedle úst pacienta) vyfotíme bílou plochu a ukážeme fotoaparátu: „toto je bílá barva“ v daných světelných podmínkách. Fotoaparát poté dokáže správně interpretovat barvy právě v tom typu osvětlení, ve kterém se nalézáme. Zvláště při potřebě naprosto věrného zachycení barevného odstínů zubů, či prezentace estetické rekonstrukce chrupu, je tato funkce velmi užitečná. Snadno ji naleznete v manuálu ke svému fotoaparátu pod heslem „vyvážení bílé“.
 
Kvalita snímku
Digitální fotoaparáty vždy umožňují uživateli nastavit kvalitu snímku, která určuje množství informací zachycených snímačem a reprodukovaných ve snímku. Možnost toto změnit nebo zkontrolovat se obvykle skrývá v nabídce nastavení fotoaparátu. Kvalita snímku u digitálních fotoaparátů se poněkud obtížně definuje, ale zjednodušeně řekněme, že může nabídnout tři základní úrovně: jemná (vysoká), normální a základní. Nejvyšší kvalita (jemná) využívá 100 % dostupných pixelů, normální využívá 75 % a základní 50 %. U jemného snímku je proto více detailů, což umožňuje jeho další zvětšení, aniž by se „rozpadl“ nebo byl „kostičkovaný“. Pro naše účely je samozřejmě nejvhodnější používat nejvyšší dostupnou kvalitu snímků.
 
Typ souboru
Váš fotoaparát by měl mít možnost pořizovat současně surová data v souborech RAW a JPEG snímky. Přestože surová data (podrobněji jsme je probrali v předchozím článku) zaberou více místa, doporučuji fotografovat tímto způsobem. JPEG snímky lze snadno použít pro většinu účelů, zatímco surová data je možné uložit a archivovat pro případné audity, akademické akreditace, nebo jiné účely podle potřeby.
 
Rychlost závěrky a synchronizace blesku
Rychlost závěrky (expozice) je doba, po kterou je snímač vystaven světlu při otevření závěrky fotoaparátu. Obecně se měří ve zlomcích sekundy. Obvyklý rozsah je u většiny DSLR přístrojů 1/2000 sekundy až polovina (1/2) sekundy. Expozice se při každé změně postupně snižuje o polovinu (např. 1/2000 na 1/1000, na 1/500 a tak dále). Čím delší je expozice, tím větší je prokreslenost a detailnost snímku, ale tím větší je nutnost stabilizace (nepohyblivosti) fotoaparátu i fotografovaného objektu. Na dlouhé expozice je tedy možno fotit jen statické objekty (pokud chceme mít objekt nerozmazaný) s fotoaparátem stabilizovaným na stativu.
 
Elektronický blesk
Doba trvání elektronického záblesku je mnohem kratší než většina časů expozice, takže pro přesnou expozici se musí blesk rozsvítit, jakmile je snímač plně exponován. Tomu se říká synchronizace rychlosti blesku a u jednotlivých výrobců se liší. Většina pomocných blesků se připevňuje na horní části fotoaparátu. U přístrojů Nikon se automaticky nastaví rychlost synchronizace blesku v režimu Av na 1/60, přístroje Canon upraví synchronizační čas dle podmínek.
 
Clona
Clona je otvor, který řídí množství světla dopadajícího na snímač. Je upravitelná v průměru. Velikost clony je udávána v „f“ číslech, obvykle nazývaných „kroky clony“. Ačkoli tato čísla numericky zdánlivě nesouvisí, posun o jednu clonu zdvojnásobuje nebo o polovinu zmenšuje velikost otvoru (a tedy i množství světla dopadajícího na snímač). Čím menší číslo, tím větší otvor (obr. 3). Clona je jedním z nejdůležitějších a nejvíce opomíjených aspektů fotografie. Řídí takzvanou „hloubku ostrosti“ (nebo také „hloubku pole“), což je rozsah zaostřené oblasti v hloubce fotografie (zepředu dozadu) (obr. 4). U detailních makrozáběrů je tak malý, že jej lze měřit v milimetrech.
Hloubka pole bude detailně popsána v dalším článku, zde stačí zjednodušeně říci, že si lékař potřebuje pamatovat jen dvě clonová čísla, aby byly jeho fotografie ostré. Clona f22 by se měla nastavit pro všechny intraorální a periorální snímky a clona f8 pro fotografie obličeje, profilu apod.

Další nastavení
Když se budete učit pracovat se svým fotoaparátem, může se objevit mnoho dalších termínů. Ty jsou pro klinickou fotografii z velké části nepodstatné, ale je dobré vědět, co znamenají.
 
Režim burst (sekvenční režim)
Většina fotoaparátů pořizuje podle potřeby jednotlivé snímky nebo jejich sérii. Pořizování série snímků v rychlém sledu je označováno jako režim „sériové snímání“ nebo „kontinuální režim“. Nastavení bývá v tomto případě označeno ikonkou. Klinický uživatel bude obvykle potřebovat pouze výchozí nastavení na jednotlivé snímky.
 
Živý náhled
Nastavení živého náhledu umožňuje uživateli používat zadní obrazovku jako hledáček, stejně jako u kompaktních fotoaparátů. I když je nyní k dispozici u většiny DSLR přístrojů, má určitá výkonnostní omezení (pomalejší zaostřování, vybíjení baterie a obtížné udržení stability přístroje na délku paží), což znamená, že se jeho použití v klinických podmínkách obecně nedoporučuje.
 
Bracketing
Je možné pořídit sekvenci tří nebo pěti snímků v rychlém sledu přeexponovaných nebo podexponovaných na rozdíl od „optimálního“ nastavení. Při běžném klinickém použití by to nemělo být potřebné, ale pokud tuto funkci shledá uživatel jako užitečnou, doporučuje se postupovat podle návodu k fotoaparátu.
 
Shrnutí
Kroky směrem k dobré klinické fotografii můžete podniknout ještě před pořízením prvního snímku. Tím, že se ujistíte o správném nastavení vašeho fotoaparátu (viz rámeček „V rychlosti“), máte z poloviny vyhráno.
 
V RYCHLOSTI: NASTAVENÍ
Režim: A nebo také Av (priorita clony)
Clona: f22 – všechny intraorální a periorální snímky
f8 – celé obličeje a profily
ISO: automatické nebo 200
Rychlost závěrky: automaticky
Vyvážení bílé (WB): blesk (ikona blesku) (popř. individuální
vyvážení bílé)
 
 
StomaTeam 5/2017

• 

  Obvyklý výběr ikon pro vyvážení bílé. Klinická fotografie by se měla vždy pořizovat s bleskem a podle toho mít nastavený fotoaparát. Clona je uváděna clonovým číslem: čím menší clonové číslo f, tím větší otvor.

• 

  Clona je jedním z nejdůležitějších a nejvíce opomíjených aspektů fotografie. Řídí takzvanou „hloubku ostrosti“ (nebo také „hloubku pole“), což je rozsah zaostřené oblasti v hloubce fotografie (zepředu dozadu)