Používání fixativ na zubní náhrady

Existující odborná doporučení pro používání fixativ na zubní náhrady

Přestože je používání fixativ mezi uživateli zubních náhrad po celém světě široce rozšířené, není mnoho zubních lékařů nebo odborníků na zubní protetiku, kteří by v každodenní praxi fixativa doporučovali. Toto je způsobeno stereotypním názorem, že zubní náhrady by měly bezpodmínečně držet bez pomoci fixativ. Mnoho odborníků ve stomatologii vnímá doporučování fixativ pacientům jako způsob kompenzace veškerých nedostatků vzniklých při výrobě zubních náhrad. Mají pocit, že to odráží jejich neschopnost „spravit“ zubní náhradu. Zajímavé je, že toto se zdá být v rozporu s doporučenými postupy příslušných profesních organizací v některých zemích.

Inzerce

Všichni zubní lékaři by měli být schopni vyrobit správně padnoucí zubní náhrady. I když je jejich cílem vyrobit stabilní, přilnavé a pohodlné zubní náhrady pro své pacienty, nemusí fixativa běžně doporučovat. Zdá se, že doporučení ohledně fixativ jsou určena pro specifické situace a pouze jako „možnost“ pro případ, kdy ostatní řešení selžou. Odborníci ve stomatologii proto vnímají fixativa na zubní náhrady jako relativně komplikovanou záležitost, než aby je doporučovali a používali.

Pro posouzení existujících doporučení ohledně používání fixativ na zubní náhrady jsme na internetu vyhledávali doporučené postupy od oficiálně uznávaných institucí a společností zabývajících se péčí o dutinu ústní (viz oddíl 4). Používali jsme funkce pro vyhledávání a zadávali výrazy např. „fixativa na zubní náhrady“, „postupy k používání fixačních přípravků na zubní náhrady“ a „doporučení k fixativům na zubní náhrady“.

Během vyhledávání jsme zjistili, že většina profesních organizací ve stomatologii doporučuje fixativa na zubní náhrady pouze ve specifických případech – například pacientům se syndromem suchých úst, když si pacienti zvykají na nové zubní náhrady nebo jako nouzové řešení do vyrobení nové zubní náhrady. Tyto organizace doporučují fixativa na zubní náhrady jako jedinou jistotu pro zlepšení stability zubní náhrady v případě atrofické klenby.

Společnosti zabývající se péčí o ústní dutinu prodávají fixativa jako pomůcku vhodnou pro zlepšení přilnavosti a stability správně padnoucích zubních náhrad, slibují zvýšenou jistotu, sebedůvěru a pohodlí pro pacienty, kteří zubní náhrady používají. Nedoporučují však používání fixativ na špatně padnoucí zubní náhrady. Současnou dodatečnou výhodou prosazovanou výrobci fixativ zubních náhrad je fakt, že fixativa mohou snížit množství potravy, která se zachycuje pod zubní náhradu, což je něco, co může být pro pacienty přinejmenším nepříjemné a někdy dokonce i bolestivé.

Účinnost fixativ při správně padnoucí zubní náhradě

1. Přilnavost

Grasso et al. [24] měřil pohyby zubní náhrady pomocí zařízení pro sledování magnetického pole, které určuje polohu magnetických cívek přijímače vzhledem k cívce vysílače umístěné nad hlavou. Pohyby zubní náhrady byly měřeny nejdříve na základní linii (bez fixativa) a pak v čase 0, 2 a 4 hodiny od nanesení fixativa při běžném žvýkání a kousání.

Výsledky měření ukázaly, že:

• pohyby mandibulární (spodní) zubní náhrady, jak s fixativem, tak i bez něj, byly výrazně větší, než pohyby maxilární (horní) zubní náhrady,
• fixativum významně snížilo pohyby maxilární i mandibulární zubní náhrady jak při žvýkání, tak při kousání,
• ke zlepšení došlo ihned po nanesení fixativa a vydrželo po čtyři následující hodiny.

Polyzois et al. [25] zkoumal účinky čtyř komerčně dostupných fixativ na incizní a premolární síly vyvolávající uvolnění celkové maxilární zubní náhrady.

Porovnávaly se rozdíly naměřených incizních sil a závěrem bylo, že fixativa na zubní náhrady zvyšují sílu zabraňující uvolnění zubní náhrady a že jsou mezi nimi rozdíly. Dvě z použitých zařízení na měření (elektronické a jednoúčelové) nezaznamenala vysokou shodu měření, ale obě zařízení se dala samostatně použít pro odhad dislokačních sil v klinické praxi a výzkumu. Jednoúčelové zařízení bylo použito také v jiných studiích, kde byl také zaznamenán významný nárůst dislokačních sil zubní náhrady, což potvrzuje, že fixativa zlepšují přilnavost celkové maxilární zubní náhrady, a tedy i spokojenost pacientů [26, 27, 28, 29].

Novější studie od Shamsolketabi et al. [30] zkoumala konkrétní účinky fixativ u tří skupin pacientů se zubními náhradami s různými stupni resorpce zbývajících hřebenů. U všech pacientů došlo ke zlepšení přilnavosti, žvýkání, mluvení, pocitu sebejistoty a účinnosti zubní náhrady. U těchto zkoumaných parametrů nebyly zaznamenány žádné významné statistické rozdíly mezi třemi sledovanými skupinami pacientů.

Adaptační období však může ovlivnit okluzní síly a uvolnění nové zubní náhrady. Přesto byla s použitím fixativa zjištěna celkově lepší přilnavost zubní náhrady než bez něj [31].

2. Stabilita

Některé ze studií přilnavosti měřily také stabilitu, kde měřenými parametry byly střední intenzita žvýkání, pohyb zubní náhrady, viklání nebo uvolnění náhrady. Podle našeho názoru tyto hodnoty vypovídají spíše o stabilitě než jen o přilnavosti.

Rendell et al. [32] provedl kontrolovanou studii, aby zjistil, zda dojde ke snížení pohybu mandibulární zubní náhrady a zlepšení žvýkací funkce u pacientů bez vlastního chrupu používajících fixativa. Mandibulární pohyby pacientů byly nahrávány pomocí vícekanálového magnetometrického sledovacího systému, zatímco sledované subjekty žvýkaly normované kousky sušených meruněk a čerstvého bílého chleba. Byly vytvořeny videozáznamy, nejprve bez fixativa a poté v čase 0, 2 a 4 hodiny po aplikaci fixativa na mandibulární zubní náhradu. Kontrolní skupinu tvořili pacienti, kteří měli vlastní chrup. U testované skupiny byl naměřen statisticky významný nárůst střední intenzity žvýkání po aplikaci fixativa – nehledě na čas měření druhu potraviny. Žádná hodnota střední hodnoty intenzity žvýkání s fixativem se významně nelišila od hodnot kontrolní skupiny. Tato zjištění ukazují, že používání fixativ poskytuje rychlejší a přirozenější intenzitu žvýkání.

Munoz et al. [15] ve své studii rovněž potvrdil, že fixativa na zubní náhrady významně zlepšují přilnavost a stabilitu správně padnoucích zubních náhrad. Po aplikaci fixativa na zubní náhrady došlo u subjektů k významně menšímu uvolnění náhrady sledované při jedení jablka. S použitím fixativa je spojený významný nárůst subjektivního hodnocení sebejistoty a pohodlí, stejně jako snížení pohybů zubní náhrady. Po aplikaci fixativ došlo k významnému zlepšení hodnocení spokojenosti.

Novější metody k měření mikropohybů zubních náhrad, jako například elektromagnetická artikulografie, byly použity k měření pohybů při různém způsobu žvýkání. Tato měření potvrdila, že používání fixativ je spojené se statisticky významnou redukcí mikropohybů zubních náhrad při žvýkání tvrdých, lepkavých a tuhých potravin, pokud byla měřena vzdálenost nebo prahová hodnota [33].

3. Účinnost žvýkání

Pro prozkoumání vlivů fixativa na účinnost žvýkání u uživatelů celkových zubních náhrad byla navržena níže uvedená kritéria pro měření výkonu:

• maximální kousací síla,
• účinnost žvýkání,
• elektromyografie žvýkacího svalu během žvýkání.

Fujimori et al. [34] se ve své studii zabýval trváním nárazového žvýknutí i žvýkacího cyklu. V tomto výzkumu použití fixativa na zubní náhrady zvýšilo maximální kousací sílu a umožnilo rytmiku činnosti žvýkacího svalu při kousání jak v případě dobré, tak i při poškozené nosné tkáni. Žvýkací výkon se zlepšil a trvání nárazového žvýknutí se zkrátilo pouze u skupiny s poškozenou nosnou tkání. Závěrem tedy je, že vliv fixativa na účinnost žvýkání byl u obou skupin pozitivní, ale významnější byl u uživatelů zubní náhrady s poškozenou nosnou tkání než u uživatelů, jejichž nosná tkáň je zdravá.

De Oliveira et al. [35] zkoumal účinnost žvýkání ihned po použití fixativa na zubní náhrady prostřednictvím metody síta, v níž účastníci dostali pokyn žvýkat 5 mandlí na 20 kousnutí. Účinnost žvýkání se počítala podle hmotnosti rozmělněného materiálu, který prošel skrz síto. Použití fixativa zlepšilo účinnost žvýkání u uživatelů konvenčních celkových zubních náhrad.

Použití dalších metod měření žvýkacího výkonu přineslo podobné výsledky, z čehož vyplývá závěr, že fixativa zlepšují žvýkací funkci zkrácením žvýkacího cyklu a zlepšením žvýkací schopnosti a výkonu [36]. Randomizované zkřížené klinické hodnocení, které provedl Marin et al. [37] využívalo kineziografická měření k prokázání, že používání fixativ u uživatelů celkových zubních náhrad pozměnilo mandibulární pohyby. Při žvýkání došlo k nárůstu vertikálních pohybů a k omezení nežádoucí intruze celkových maxilárních zubních náhrad.

4. Ulpívání potravy

Významnou druhotnou výhodou fixativ u pacientů s celkovou zubní náhradou je jejich schopnost fungovat jako bariéra, která pomáhá zabránit částečkám potravy, aby pronikaly a hromadily se pod zubní náhradou.

Munoz et al. [38] ve své studii kvantitativně hodnotil množství ulpělé potravy pomocí sbírání a vážení zbytků pod zubní náhradou poté, co uživatelé žvýkali a spolkli 32 gramů testovacího pokrmu z arašídů. Bez fixativa bylo množství zbytků arašídů ulpělých pod mandibulární zubní náhradou kvantitativně více než dvojnásobné oproti množství pod maxilární zubní náhradou.

V novější randomizované zkřížené dvojitě zaslepené studii vedené Torresem-Sanchezem et al. [39] byla používána stupnice VAS (1–10). Vzhledem k získaným výsledkům došli autoři k závěru, že v rámci logických omezení této studie použitá fixativa významně zlepšila spokojenost pacientů používajících zubní náhrady. Důvodem bylo dosažení lepšího přilnutí a stability náhrady a také, že se mezi zubní náhradou a tkání nahromadilo menší množství potravy oproti situaci bez použití fixativa.

Zdravotní komplikace při používání / nesprávném používání fixativ

Miliony uživatelů zubních náhrad pravidelně používají fixativa, aby zvýšili přilnavost, stabilitu a funkčnost své zubní náhrady. Správné používání fixativ může pro zubního lékaře i pacienta znamenat způsob zajištění zubní náhrady a může doplňovat úsilí lékaře o dosažení dobře padnoucí zubní náhrady.

Fixativa obvykle obsahují jednu nebo více složek, které jsou po namočení viskózní a lepkavé, protože absorbují vodu. Mnoho fixativ obsahuje také barviva, aromata, zvlhčovače a konzervanty. Některé z těchto složek mohou případně způsobit nebo přispět k nežádoucí reakci u uživatelů fixativ na zubní náhrady.

Fixativum na zubní náhrady by tudíž zpravidla mělo:

• mít neutrální nebo lehce zásadité pH,
• být co nejméně toxické pro ústní sliznici,
• nepodporovat mikrobiální růst,
• být bez chuti a bez zápachu,
• udržet si fixační vlastnosti po dobu 12 až 16 hodin před potřebou další aplikace.

Dosud nebyly podrobně zkoumány ani zaznamenány možné vedlejší účinky na ústní sliznici při pravidelném používání fixativ, ani obecné zdravotní problémy z důvodu nadužívání a možného polykání fixativa.

Pacienti používající zubní náhrady by měli být poučeni ohledně správného používání a varováni před nesprávným používáním.

1. Cytotoxické účinky

Průzkum stomatologické literatury týkající se cytotoxicity nebo možného podráždění způsobeného fixativy na zubní náhrady odhalil jen malý počet současných studií. Ekstrand et al. [40] v roce 1993 zkoumal cytotoxické účinky, mikrobiální kontaminaci a obsah formaldehydu v 19 komerčně dostupných fixativech. Z výsledků vyplynulo, že všechny materiály byly cytotoxické pro myší fibroblasty a některé byly kontaminované mikroby. Z dalších výzkumů vyplynula určitá úroveň cytotoxicity některých fixativ, ale žádná ze studií se nevěnovala potenciálu dráždivosti fixativ pro zubní náhrady. Některé z testovaných výrobků už nejsou na trhu a u některých se mezitím mohlo změnit složení.

Al et al. [41] v roce 2005 publikoval studii, která měla za cíl zkoumat in vitro biokompatibilitu pěti fixativ na zubní náhrady. Žádné z testovaných fixativ nevykázalo patrné akutní podráždění dle metody HET-CAM. Žádné z testovaných fixativ nevyvolalo cytotoxicitu při testu difúzním filtrem. Pouze jedno z testovaných fixativ bylo vyhodnoceno, že indukuje závažné cytotoxické reakce. Autoři však poznamenali, že fixativa mohou přispívat k zánětu sliznice u uživatelů zubních náhrad, protože se běžně používají po celý den.

Soares et al. [42] testoval v současné studii tři různá fixativa se staršími a mladšími pacienty a všechny materiály vyhodnotil jako necytotoxické, i když tyto výrobky ovlivnily uvolňování cytokinů a růstového faktoru.

2. Toxicita fixativ s obsahem zinku

Nejzávažnější doposud nahlášený zdravotní problém jako výsledek dlouhodobého a nadměrného používání fixativ na zubní náhrady je možná neurotoxicita spojená s přítomností zinku v některých fixativech. Zinek je minerál, který je nezbytný pro lidské zdraví. Nachází se v potravinách bohatých na proteiny, například v rybách, hovězím a kuřecím mase, v oříšcích a také v některých potravinových doplňcích. Nadbytek zinku v těle však může vést ke zdravotním problémům, jako je například poškození nervů, které se projevuje pouze pomalu a po dlouhé době.

Dvě publikované případové studie popsaly pacienty, kteří trpěli progresivními neurologickými symptomy v důsledku nadužívání fixativ s obsahem zinku. Nesprávné používání fixativ vedlo u pacientů ke sníženému množství mědi a zvýšenému množství zinku v organismu, což vyústilo v neurologické problémy. V těchto studiích ale nedošlo k žádnému pokusu o zhodnocení, zda používané zubní náhrady seděly správně, měly odpovídající přilnavost, skus a stabilitu, nebo zda postižení pacienti používali fixativa s obsahem zinku správně. V obou studiích označili autoři za jasného původce neurologického onemocnění použití fixativa na zubní náhrady.

Další nezávislá studie, kterou provedl Hedera et al. [43], hledala různé zdroje zinku mezi pacienty trpícími progresivní myelopolyneuropatií, kteří měli v organismu nevysvětlitelný nedostatek mědi a nadbytek zinku. Všichni v minulosti používali špatně padnoucí zubní náhradu, na kterou potřebovali velká množství fixativa, což vedlo k významnému vystavení zinku. Když přestali fixativa se zinkem používat, hladiny mědi a zinku se normalizovaly, což potvrdilo, že zdrojem zinku bylo fixativum. Nesprávné používání fixativ se proto jevilo jako jasný zdroj nadměrného množství zinku v organismu těchto pacientů.

FDA (US Food and Drug Asministration) nenašla přesvědčivý důkaz, že byly tyto problémy důsledkem fixativ obsahujících zinek používaných podle pokynů na etiketě produktu. FDA varuje před nadužíváním fixativ se zinkem, zejména v kombinaci s doplňky stravy, které obsahují zinek, a s dalšími zdroji zinku, které dohromady přispívají k nadměrnému množství zinku v organismu.

V roce 2010 vyšel přehled existující literatury, která dokumentuje závažné systémové nežádoucí účinky dlouhodobého nadměrného přijímání zinku plynoucího z nadužívání fixativ. Epidemiologické studie odhalily, že zdrojem nadměrného množství zinku v organismu je nadužívání fixativ na zubní náhrady. Z toho důvodu musí být pacienti se zubními náhradami informováni o rizicích dlouhodobého nadužívání fixativ [44].

3. Mikrobiální růst

Fixativa na zubní náhrady často obsahují antimikrobiální látky, například hexachlorofen, tetraboritan sodný, methylsalicylát a boritan sodný. Dlouhodobé používání fixativ tak může ovlivnit mikroflóru v ústech tím, že podporuje růst vybraných mikroorganismů a inhibuje jiné. Tuto hypotézu testoval ve své studii Özkan et al. [45], který porovnával přítomnost Candida albicans a alfa-hemolytického streptokoka ve slinách, na patře a na zubní náhradě u skupiny, která nepoužívala fixativa, a u druhé skupiny, která fixativa používala. Srovnání byla provedena na začátku studie a poté po 1 a po 2 měsících. Žádný statisticky významný rozdíl nebyl mezi těmito časovými intervaly zaznamenán. Závěrem tedy bylo, že dlouhodobé používání fixativ (testováno do 2 měsíců) nevede ke zvýšení počtu mikroorganismů ústní flóry.

K podobným závěrům došel také Leite et al. [46]. Ve studii, která hodnotila vliv fixativ na vytváření biofilmu na vnitřním povrchu celkové zubní náhrady a na sliznici patra u uživatelů zubní náhrady. Po 15 dnech byly zjištěny podobné počty kolonií u lidí, kteří fixativa používali, i u těch, kteří je nepoužívali, a to jak na sliznici, tak na vnitřním povrchu maxilární zubní náhrady, bez ohledu na kultivační prostředí. Závěrem tedy bylo, že používání fixativa nemá vliv na počty kolonií mikroorganismů na sliznici patra a maxilární zubní náhradě uživatelů celkové zubní náhrady.

In vivo studie zjistily některé negativní účinky spojované s nadměrným používáním fixativ. V průřezové studii 12 uživatelů maxilárních a celkových zubních náhrad nezjistil Kim et al. [47] žádný statistický rozdíl mezi testovanou skupinou (používala fixativa) a kontrolní skupinou (bez fixativ) co do počtu druhů rodu Candida ve slinách nebo na maxilární zubní náhradě. V podobném hodnocení 24 pacientů používajících zubní náhradu srovnával Oliveira et al. [48] počet jednotek tvořících kolonie (CFU) a druhů Candida ve vzorcích slin. Vzorky byly poprvé odebrány, když si pacient vložil zubní náhradu do úst, poté v 7denních a 14denních intervalech od momentu, kdy pacient použil fixační pásek na zubní náhradu. Při analýze po 2 týdnech nebyl zaznamenán žádný statistický rozdíl mezi sledovanou a kontrolní skupinou.

Borole et al. [49] také posuzoval vlivy různých fixativ na růst Candidy albicans zejména u ohrožené skupiny pacientů trpících diabetem. Sledováním používání fixativ u diabetické a nediabetické skupiny uživatelů zubních náhrad bylo zjištěno, že po 14denním používání fixativa došlo k celkovému zvýšení počtu CFU/ml druhů Candidy. Nicméně střední hodnota procentuálního zvýšení CFU/ml nebyla klinicky významná.

Žádná klinická studie neprokázala, že fixativa na zubní náhrady podporují změny mikrobiální populace v ústech. Protože ale neexistují žádné longitudinální studie trvající déle než 6 měsíců sledující soustavné používání fixativ na zubní náhrady stejnými pacienty, jsou vlivy dlouhodobého používání fixativ na tkáně ústní dutiny v současné době neznámé. Někteří autoři proto doporučují předepisovat fixativa pacientům s poškozenou imunitou jen s opatrností.

Antimikrobiální a antimykotické vlastnosti fixativ na zubní náhrady potvrdilo několik in vitro studií. Rajaram et al. [50] nedávno zjistil, že tři druhy komerčně dostupných fixativ, které testoval, vykazují antimykotické účinky. Polyzois et al. [51] zkoumal antimikrobiální aktivitu tří komerčně dostupných fixativ na mikrobech spojovaných se zápachem z úst. Bylo zjištěno, že v podmínkách dané in vitro studie mají všechna testovaná fixativa antimikrobiální vlastnosti. Byly mezi nimi ale rozdíly. Myatt et al. [52] prokázal schopnost dostupných fixativ poskytovat uživateli svěží dech v porovnání se skupinou, která fixativa nepoužívala. Výsledky napovídají, že tato konkrétní fixativa poskytují uživateli zubní náhrady znatelné zlepšení dechu.

Můžeme říci, že i když existují potenciální vedlejší účinky, neexistuje žádný výzkum, který by definitivně prokázal souvislost dlouhodobého používání fixativ s poškozením zdraví. Stejně jako u jakéhokoliv jiného výrobku, je potřeba zvážit poměr mezi výhodami a možnými vedlejšími účinky, ať jsou jakkoli malé. Přestože nejsou k dispozici žádné dlouhodobé studie, které by potvrzovaly dlouhodobou bezpečnost, nenašli jsme ani žádné hlášení jakéhokoli bezpečnostního problému spojeného s dlouhodobým používáním fixativ. Na základě dosavadních důkazů můžeme shrnout, že fixativa jsou bezpečná, pokud se používají podle pokynů výrobce. Doporučení ohledně používání fixativ by ale nadále měla být v centru pozornosti.

4. Nanášení a odstraňování fixativ

Nenašli jsme žádné reference na studie, které by hodnotily různé způsoby nanášení fixativ, nebo nejvhodnější umístění fixativa na zubní náhradu. Dle našich informací neexistují ani studie, které by hodnotily schopnost pacienta správně fixativum aplikovat na povrch zubní náhrady tak, aby fixativum fungovalo co nejefektivněji.

Mezi nevýhody fixativ patří obtížné odstraňování z ústní sliznice a z povrchu zubní náhrady. Možným důvodem může být to, že komerčně dostupná fixativa byla vyvinuta s cílem prodloužit dlouhodobou viskozitu. Ve světle možných zdravotních komplikací vyplývajících z dlouhodobého používání fixativ je zřejmé, že fixativa musí být po nějaké době a určitě před spaním úplně odstraňována jak z ústní tkáně, tak i ze zubní náhrady.

Některé studie hodnotí schopnost pacienta fixativum účinně odstranit. Harada-Hada et al. [53] testoval čisticí prostředky k odstranění fixativ. Zjistili, že krémová fixativa se lépe odstraňovala po namočení do většiny čisticích prostředků na zubní náhrady než po namočení do vody. Přidání celulózy do čisticího prostředku na zubní náhrady může být rovněž přínosné [54].

Nedávnou studii představil Almeida et al. [55] na Evropském kongresu o výpočetních metodách v aplikovaných vědách a strojírenství (European Congress on Computational Methods in Applied Sciences and Engineering) v říjnu 2017. Pomocí analýzy obrazu hodnotí výrobcem doporučované postupy k odstraňování fixativ. Po zvážení všech omezení in vitro studií byl přijat závěr, že žádná z výrobcem doporučených technik nepovede k úplnému odstranění fixativa. Nejméně účinné je čištění kartáčkem za použití vody. Namočení do zásaditého peroxidového roztoku s následným čištěním kartáčkem přináší mnohem lepší výsledky. Ani tak ale nedošlo k úplnému odstranění fixativa. Pro dosažení lepších metod a výsledků při odstraňování fixativ je nutné provést více studií na toto téma.

Ostatně neexistují ani dlouhodobé studie, které by zkoumaly možné účinky fixativa nahromaděného na pevných nebo měkkých tkáních dutiny ústní v případě, že pacient neodstraní všechny zbytky fixativa.

5. Rakovina dutiny ústní

I když toto téma přímo nesouvisí s používáním fixativ na zubní náhrady, chtěli jsme zdůraznit možnou souvislost mezi špatně padnoucí zubní náhradou a teoretickým rizikem rozvoje rakoviny ústní dutiny. Zmiňujeme to proto, že používání fixativ se špatně padnoucí zubní náhradou může vést ke klamavému pocitu správně usazené zubní náhrady. Rotundo et al. [56] ve své studii hodnotil malý vzorek 71 nových případů rakoviny dutiny ústní. Porovnáním s 240 kontrolními pacienty bez rakoviny dutiny ústní bylo zjištěno statisticky významné relativní riziko 3,98 souvislosti mezi špatně padnoucí zubní náhradou a rakovinou dutiny ústní. Na mandibulárním oblouku bylo relativní riziko 6,39 (relativní riziko kontrolní skupiny se bere jako 1,0). Manoharan et al. [57] také provedl metaanalýzu, aby zjistil, zda existuje spojitost mezi zubními náhradami a rozvojem rakoviny dutiny ústní. Zjistili, že používání špatně padnoucí zubní náhrady toto riziko zvyšuje (pravděpodobnost 3,90). Používání fixativ může vést k tomu, že pacient nebude chodit na pravidelné prohlídky k odborníkovi ve stomatologii, a umožní tak rakovině dutiny ústní nepozorovaně se rozvíjet.