StomaTeam > Články > Obecná stomatologie > Protokol ošetření pomocí nového MTA materiálu

Protokol ošetření pomocí nového MTA materiálu

23. 8. 2018 | Carlos A. Spironelli Ramos, DDS, MS, PhD

Úrazy zubů jsou významným zdravotním problémem postihujícím děti a adolescenty na celém světě. U 20 až 30 % dvanáctiletých dětí je vysoká pravděpodobnost poškození dentice v důsledku traumatu. Trauma vyvíjející se dentice může v některých případech být velmi náročné na ošetření a vést k předčasné ztrátě stálého zubu. V případě, že dojde k poškození Hertwigovy epitelové pochvy nebo vlivem úrazu k nekróze zubní dřeně, vývoj kořene bude narušen. Může to způsobit ztenčení dentinových stěn kanálku a následně vést k oslabení zubu a snížení jeho rezistence vůči fraktuře. Zuby s neukončeným vývojem mají přímé a široce otevřené apexy, což znesnadňuje optimální apikální uzávěr.

Vzhledem k vzácnému výskytu intruzí ve stálé dentici (do 1,9 % případů) je nedostatek studií dokumentujících epidemiologické údaje, klinický a radiologický vzhled a znalosti o ošetřování těchto úrazů. Když dojde k úrazu zubů s nedokončeným vývojem, jsou poškozeny tvrdé zubní tkáně, periodoncium a zubní dřeň. Ačkoliv se tato zranění mohou hojit spontánně, hojení často vede k resorpci kořene, obliteraci kořenových kanálků a k nekróze. Tradiční přístup ošetření spočívá v chemomechanické dezinfekci nevyvinutého systému kořenového kanálku a v následném dlouhodobém krytí pomocí hydroxidu vápenatého (Ca(OH)2) s cílem stimulovat utváření biologické bariéry z tvrdé tkáně na hrotu kořene. Tuto proceduru nazýváme apexifikace. Přestože má apexifikace vysokou míru úspěchu, má i inherentní nevýhody, týkající se především délky času potřebného pro indukci koronálních či apikálních bariér z tvrdé tkáně. U překrytí zubní dřeně8 trvá indukce tvorby bariér z tvrdých tkání koronálně či apikálně obvykle 2–3 měsíce. U apexifikace to může trvat od 6 do 18 měsíců, průměrně 9 měsíců. Tento časový úsek může znesnadnit udržení pacientovy spolupráce, protože nemusí souhlasit s počtem návštěv, které jsou potřebné k dokončení ošetření. Takové časové nároky, kromě oddálení dokončení léčby, také představují riziko selhání pacientovy spolupráce v rámci navazujících návštěv.

„Traumatické poškození vyvíjející se dentice může v některých případech být velmi náročné na ošetření a vést k předčasné ztrátě stálého zubu“.

Stručná historie MTA
V roce 1993 byl profesorem Torabinejadem vyvinut nový endodontický materiál s názvem mineral trioxide aggregate (MTA), mimo jiné využívaný především pro výrobu biokompatibilního materiálu pro uzávěr nahodilých perforací kořenových kanálků. Následně se ukázalo, že je tento materiál ideální také jako retrográdní výplň kořene, pro překrytí perforované zubní dřeně a po pulpotomii. Později si MTA našlo též cestu k ošetřování traumaticky poškozených zubů s nedokončeným vývojem (apexifikace), protože se použitím MTA některé nedostatky Ca(OH)2 zdály být překonány.

Při použití MTA je potřeba signifikantně méně klinických kroků k vytvoření apikální bariéry, a tak se tato technika stala rychle velmi populární. Důvodem je vytvoření biokompatibilní apikální bariéry, která umožňuje zhotovení kořenové výplně a rekonstrukci korunky. Je dokumentován úspěch MTA apikálních technik, který po 10 letech dosahuje až 94 %. Zatímco vývoj v technikách apikální bariéry a adheze vede k vyšší úspěšnosti v léčbě, manipulace a techniky zpracování komerčně dostupných preparátů MTA zůstávají výzvou. V konvenčním provedení prášek/voda vzniká smícháním konzistence vlhkého písku, kterou je třeba nástroji podobnými pistoli na amalgám aplikovat, v apikální třetině otevřených apexů. Tento postup je poměrně komplikovaný.

Cílem předložené studie je popsat a rozebrat klinické a radiologické výsledky ošetření traumat horních středních řezáků s nedokončeným vývojem kořene ošetřených apexifikací pomocí nového MTA (MTA Flow; Ultradent Products), účinkujícího jako apikální bio-induktivní materiál.

Kazuistika

Diagnostika a plánování ošetření
Jedenáctiletá pacientka byla referována pro posouzení a možné ošetření traumatické intruze. Pacientka i matka sdělily, že před dvěma týdny, po pádu z kola, došlo k úrazu stálých horních středních řezáků (zuby 11, 21), následně ošetřených na pohotovosti. Pokusy o získání klinických údajů a popisu provedeného ošetření proběhly neúspěšně. Klinické vyšetření odhalilo rozsáhlou frakturu korunky zasahující sklovinu i dentin, s přidruženou intruzí a rotací (obr. 1), způsobenou nárazem v ose zubu, a normálními měkkými tkáněmi. Na škále od 0 do 3 byl stupeň viklavosti zubů hodnocen stupněm 0 až 1. V klinických testech byly oba řezáky citlivé na poklep a nereagovaly na test vitality chladem (Hygenic Endo-Ice; Coltene). Rentgenové periapikální vyšetření ukázalo otevřené apexy a absenci radiolucentní léze v apikální oblasti poškozených zubů, atypické umístění obou zubů, výraznou traumatickou intruzi a rotaci (obr. 2). Diagnóza byla nekróza dřeně a asymptomatická apikální periodontitis.

Více informací k obsahu videa ZDEReklama

Fraktury v dentinu a sklovině korunek zubů 11 a 21 s intruzivním a rotačním posunem, související s předchozím akutním ošetřením. Pohled z bukální strany
Fraktury v dentinu a sklovině korunek zubů 11 a 21 s intruzivním a rotačním posunem, související s předchozím akutním ošetřením. Pohled z incizální strany
RTG snímek zachycující horní řezáky s traumatickou intruzí (zub 11) a intruzí a rotací (zub 21). Vidět je i neúplné vytvoření kořenů a otevřené apexy.