Interdisciplinární přístup k rehabilitaci pomocí keramických fazet

Klíčem k úspěchu je vytvoření terapeutického plánu týmem lékařů a zubních techniků, kteří sjednotí své znalosti v různých disciplínách a v plném rozsahu tak pozvednou standard kvality. Různé klinické a protetické fáze, které jsou charakteristické pro počáteční diagnostickou fázi, fázi realizace a dokončení projektu, musí vzájemně navazovat ve velmi přesném načasování, protože jinak by mohlo dojít k selhání celého ošetření. Je obtížné přiřadit jedné konkrétní klinické fázi ve vztahu k ostatním dominantní roli, ale určitě bychom mohli zdůraznit, že během diagnostické fáze je podstatným prvkem náhled na terapeutický projekt v podobě „mock-upu“. Ten nám umožní komunikaci s pacientem a získání zpětné vazby, abychom mohli zlepšit tvary a rozměry plánované rehabilitace. Po odsouhlasení pacientem pak musíme uvážit stávající okluzní vztahy mezi horní a dolní čelistí. Základními faktory, které musíme sledovat, jsou správné poměry překusu a předkusu a reprodukovatelný centrální vztah. Dále mohou z estetického a funkčního hlediska umožnit lepší dokončení terapeutického plánu drobné předchozí ortodontické posuny, a v tomto ohledu nám realizaci případu určitě usnadní spolupráce se specialistou na ortodoncii.
Jakmile je hotova diagnostická fáze, dalším aktuálním krokem je získání správného poměru mezi zuby a okolními tkáněmi. Mohou nám pomoci různé parodontální strategie. Některé jsou zaměřeny na eliminaci možného onemocnění parodontu, další na obnovu dobrého vztahu s biologickým rozměrem, a jiné jednoduše na dosažení větší symetrie tkání. Všechny tyto strategie nám umožňují vždy zajistit optimální růžovou estetiku, která je v rámci úsměvu stejně důležitá jako žvýkací funkce. Teprve po dosažení parodontálního zdraví můžeme přistoupit k preparaci zubů, přičemž musíme být obzvláště opatrní a respektovat tvrdé tkáně zubu. Tento minimálně invazivní přístup je možné realizovat prostřednictvím „diagnosticky řízené“ preparace, která umožňuje minimální redukci povrchu zubu za použití silikonových klíčů získaných na základě diagnostického wax-upu a mock-upu. Čím více sklovinné hmoty se nám podaří zachovat, tím lepší bude výsledná adheze v rámci komplexu zub/cement/fazeta, jak mj. víme ze současné odborné literatury. Na konci preparace a před definitivním otiskováním a nasazením provizorní náhrady je vhodné přistoupit k technice předběžného bondování pro ochranu zubu před kontaminací orálními tekutinami, otiskovacími silikony a fixačním cementem. Dokončení ošetření představuje několik posledních kroků, které jsou často shrnuty pod pojmem „cementování“. V této souvislosti je důležité mít na paměti, že klíčovými prvky konečného úspěchu jsou izolace pracovního pole, pečlivá volba cementu, kondicionování fazety a přesná finální úprava keramických náhrad.
 
Klinický případ
Pacientka si přála vylepšit úsměv rekonstrukcí řezáků formou minimálně invazivní protetické procedury. Při objektivním extraorálním vyšetření se u této mladé 25leté pacientky ukázalo následující:
Disharmonický úsměv daný přítomností mezer
Změněná morfologie řezáků
Asymetrie parodontálních tkání ve frontálním úseku
Velmi nucený úsměv s hodně staženými svaly v okolí úst (obr. 1–4)
Intraorálním vyšetřením bylo zjištěno:
Disproporce v poměru šířky/délky u řezáků, která byla daleko od estetického referenčního standardu, částečně kvůli změněné pasivní erupci
Některé incizní hrany ve frontálním úseku byly nepravidelné co do tvaru i postavení
Několik diastem, snížený Boltonův poměr
Asymetrie gingiválních tkání