StomaTeam > Články > Řízení praxe > Stres – přítel nebo nepřítel?

Stres – přítel nebo nepřítel?

2. 4. 2020 | Dr. Michèle Reners, Belgie

„Stres“ je pojem, který je často zneužíván a nesprávně používán. V dnešním světě je stres často spojován s vytíženým, aktivním pracovním životem. Ve skutečnosti je to, co nazýváme „stresem“, komplexním jevem, jehož hlavním účelem je udržovat vnitřní rovnováhu organismu, ale moderního člověka při jeho životním stylu značně oslabuje, pokud není účinně kompenzován. Stresu je přičítána řada onemocnění a spíše než o rizikový faktor, se jedná o skutečnou nemoc.

Vždy tomu tak ale nebylo. Primitivní lidé žili za mnohem více stresujících podmínek než dnes my, protože bylo neustále v sázce jejich přežití. Aby přežili, museli lovit a byli nuceni buď bojovat nebo uprchnout. Reakce vyvolávané stresem byly zdrojem energie, která jim umožňovala přežít v agresivním světě, ve kterém žili. Okamžitě usměrnili svou energii do akce. V dnešním světě je agrese evidentně spíše verbálního charakteru a od zkušební komise, šéfa nebo dopravní zácpy nelze utéct nebo s nimi bojovat. Stres tedy často trvá déle a je intenzivnější (například v případě šikany na pracovišti), a zde je důvod, proč dochází k jeho patologickému zakořenění a účinku.

Co je vlastně stres?

Stres je adaptivní reakce. V roce 1920 Cannon navrhl následující vědeckou definici stresu: „Tělo jakéhokoli složitého tvora vykazuje stereotypní model reakce na jakékoli vnější ohrožení narušující jeho rovnováhu,“ – tuto reakci lze také definovat jako „boj nebo útěk“.¹ Následně to byl Selye v roce 1936, který tento stav označil jako „obecný adaptační syndrom“.² Popsal tři fáze fyziologických reakcí. První fáze je označována jako poplašná, tedy okamžik, kdy jsme vystaveni náročné či přímo hrozivé situaci. Cílem reakce organismu při této fázi je mobilizovat zdroje: zrychluje se dýchání, spaluje se tuk a uvolňuje se glukóza, zvyšuje se srdeční frekvence a zostřuje se všech pět smyslů. Přeruší se proces trávení a klesá tvorba slin. Prioritou jsou svaly a mozek. Všechny tyto reakce, jako snahy o přizpůsobení, jsou normální a užitečné a umožňují našemu tělu se přizpůsobit neustále se měnícímu prostředí. Není-li možná žádná akce a nepřichází-li v úvahu žádné řešení, které by umožnilo se přizpůsobit hrozbě, začíná fáze odporu. Tato fáze odpovídá stavu heterostázy, a právě v této fázi mohou začít vznikat psychologické a/nebo psychosomatické problémy. Fáze vyčerpání představuje konec fáze odporu s vyčerpáním všech zdrojů a upuštění od jakéhokoliv úsilí – nastává vyhoření.

Každý může samozřejmě reagovat na stresory odlišným způsobem, neboť každý vidí věci jinak a má svou individuální schopnost adaptace a schopnost vyrovnat se s tlakem. O vyrovnaném chování hovoříme tehdy, má-li jedinec pocit konfrontace, ale dokáže si udržet kontrolu. Bylo by pro něj selháním, kdyby jej události (stresory) přemohly. Selye také rozlišoval mezi negativním stresem (úzkost, tíseň) a pozitivním stresem (eustres).² Pozitivní stres je pro každého přínosný, protože umožňuje posunout vlastní hranice, aniž by došlo ke ztrátě vnitřní rovnováhy a zároveň dosáhnout pevného cíle (například stres sportovce před závodem).

Jaká je souvislost mezi stresem a onemocněním parodontu?

Onemocnění parodontu představuje zánětlivé multifaktoriální bakteriální onemocnění. V případě nekrotické parodontitidy je stres již dlouhou dobu považován za hlavní rizikový faktor.^{3, 4} Touto patologií trpěli již vojáci Alexandra Velikého a později postihovala vojáky v 1. světové válce, kdy byla známa jako „zákopová nemoc“. Byly popsány fáze vývoje onemocnění parodontu. Stres je považován za přitěžující faktor, a to kvůli dvěma jevům: na jedné straně způsobuje změny v chování a na druhé straně snižuje imunitní obrannou reakci (obr. 1).^{5, 6} Řada studií, z nichž některé jsou velmi staré, prokázala, že pacienti s depresí způsobenou stresem mají tendenci ke špatnému stravování, zanedbávání péče o sebe sama a zvýšení konzumace tabáku, alkoholu a léků. Víme, že onemocnění parodontu se stabilizuje, pokud pacienti provádí každodenní pečlivou ústní hygienu, tj. řádné čištění zubů a mezizubních prostor. U pacientů s depresí dochází k poklesu jejich vnitřní motivace a nedbalá dentální hygiena pak má za následek zvýšenou retenci zubního mikrobiálního povlaku a změny v jeho složení. Nedostatečná výživa je rovněž jednou z příčin snížené imunity. Známým rizikovým faktorem onemocnění parodontu je kouření a konzumace tabákových výrobků. Akumulace výše uvedených změn v chování zvyšuje riziko vzniku parodontitidy nebo její recidivy.

Způsob, jakým stres působí na imunitní systém lze shrnout podle pomyslné osy, kterou tvoří hypothalamus – hypofýza – nadledviny (obr. 2). Psychosociální stres je schopen aktivovat hypothalamus, který začne vylučovat adrenokortikotropní hormon a ten zase začne stimulovat adrenokortikální žlázu k produkci glukokortikoidů, z nichž kortizol má imunosupresivní účinek. Nadledviny začnou produkovat katecholaminy, neboť jsou stimulovány autonomním nervovým systémem. Zajímavým zjištěním je skutečnost, že vyrovnané chování je rozhodujícím faktorem, pokud jde o výsledek parodontologické terapie: výsledky jsou lepší u vyrovnaných pacientů.^{7, 8} Nejnovější výzkum zdůrazňuje význam emoční inteligence; čím je vyšší, tím lépe pacienti reagují na parodontologickou léčbu.⁹

Více informací k obsahu videa ZDEReklama

Psychosociální stresové vzorce (Designed by rawpixel.com / Freepik)
Stresová smyčka mozek – tělo

Jak bychom se měli se stresem vypořádat?

Měli bychom umět stres u našich pacientů diagnostikovat a zároveň bychom je měli nasměrovat ke specializovaným terapeutům.¹⁰ Pacienti však nejsou jediní, kdo trpí stresem. Stomatologie je vysoce stresující profesí. Je proto důležité chronický stres včas odhalit a efektivně jej zvládnout. V současné době víme mnohem více než kdykoli dříve, jaké jsou příčiny stresu, jak funguje, jaké jsou jeho důsledky a antidota. Začněme tím, že si osvojíme zdravý životní styl a budeme dodržovat určitá doporučení. Sport představuje ideální metodu na zmírnění stresu, neboť fyzická aktivita uvolňuje energii nahromaděnou v důsledku stresových situací. Ať už si vybereme jakýkoli sport, měl by nás bavit a měli byste si na začátku stanovit dosažitelné cíle. Někdo dává přednost relaxaci při józe nebo meditaci, včetně technik zmírnění stresu pomocí meditace, tzv. Meditation-Based Stress Reduction. Bylo rovněž prokázáno, že tyto techniky přímo stimulují oblasti mozku spojené s pocitem pohody, uvolňují svaly a mají i analgetický účinek. Prožívání příjemných sociálních vztahů a vyhýbání se izolace vede ke snížení sekrece kortizolu. Podobně snižují relaxační techniky koncentraci katecholaminů.

Stres je pro naše tělo poplašným signálem a je důležité si jej uvědomit. Nasloucháme-li mu, může zůstat naším přítelem. Pokud však varovné signály ignorujeme a nedokážeme obnovit vnitřní rovnováhu, může se rychle stát naším úhlavním nepřítelem.

Buďte v obraze

Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.

Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.

Použitá literatura: zobrazit skrýt

Reners Refrences:

1-   Cannon WB. Stresses and strains of homeostasis. Am J Med Sci 1935; 189: 1–14.
2-   Selye H. The Stress of Life. NY, Mc Graw Hills Editors, 1956.
3-   Pindborg JJ. Gingivitis in military personnel with special reference to ulceromembranous gingivitis. Odontol Tidskr 1951; 59: 407–493.
4-   Cohen-Cole SA, Cogen RB, Stevens AW Jr. Psychiatric psychosocial and endocrine correlates of acute necrotizing ulcerative gingivitis. Psychiatr Med 1983; 1: 215–225.
5-   Ballieux R. Impact of mental stress on the immune response. J Clin Periodontol 1991; 18: 427–430.
6-   Genco RJ, Ho AW, Grossi SG, Dunford Tedesco LA. Models to evaluate the role of stress in periodontal disease. Ann Periodontol 1998; 3: 288–302.
7-   Genco RJ. Relationship of stress, distress and inadequate coping behaviors to periodontal disease. J Periodontol 1999; 70: 711–723.
8-   Wimmer G, Köhldorfer G, Mischak I, Lorenzoni M, Kallus KW. Coping with stress: its influence on periodontal therapy. J Periodontol 2005; 76: 90–98.
9-   Gamboa ABO, Hughes FJ, Marcenes W. The relationship between emotional intelligence and initial response to a standardized periodontal treatment: a pilot study. J Clin Periodontol 2005; 32: 702–707.
10-   Preeja C1, Ambili R, Nisha KJ, Seba A, Archana V. Unveiling the role of stress in periodontal etiopathogenesis: an evidence-based review. J Investig Clin Dent. 2013 May;4(2):78-83. doi: 10.1111/jicd.12000. Epub 2012 Oct 17.