Nárůst onemocnění v okolí implantátů

V roce 1977 publikoval Brånemark a kol. článek s názvem „Oseointegrované implantáty v ošetření bezzubé čelisti – zkušenosti z 10letého období". Tato studie přinesla revoluci do klinické stomatologie tím, že ukázala možnost úspěšného použití titanových implantátů k náhradě chybějících zubů. Od té doby se staly populárním způsobem ošetření náhrady nesené implantáty, jejichž cílem je splnit funkční i estetické požadavky na zubní náhradu.

Jako zubní lékaři jsme neustále atakováni novými informacemi o nejmodernějších zubních implantátech, nových technikách a rozšířených indikacích. Méně často jsou však veřejně oznamovány a známy komplikace, které mohou nastat v souvislosti s implantáty.

Onemocnění v okolí implantátů je nepochybně jedním z nejvýznamnějších rizik spojených s tímto typem náhrady. Jedná se o multifaktoriální onemocnění, které, není-li diagnostikováno v raném stadiu, může vést v konečném důsledku k selhání implantátu. Protože stále více implantátů zavádí lékaři s různou úrovní dovedností a klinickým zázemím, zdá se, že počet pacientů trpících souvisejícím onemocněním vzrůstá.

Definice onemocnění v okolí implantátu

Onemocnění v okolí implantátu je stav, který postihuje tkáně obklopující funkční implantát a zahrnuje jak mukositidu v okolí implantátu, tak i periimplantitidu.

Mukositidu v okolí implantátu lze definovat jako „reversibilní zánětlivé reakce v měkkých tkáních obklopujících funkční implantát" (Albrektsson, Isidor, 1994). Periimplantitida je charakterizována jako „zánětlivé reakce s úbytkem podpůrné kosti v tkáních obklopujících funkční implantát" (Lindhe, Meyle, 2008).

Periimplantitida má mnoho rysů společných s chronickou parodontitidou (Mombelli a kol., 1987). Obě zahrnují například úbytek alveolární kosti. U parodontitidy přirozeného chrupu však figuruje zóna pojivových tkání, která je připojena k povrchu kořene. Naproti tomu se na implantáty pojivové tkáně nepřipojují přímo a není u nich žádný periodontální vazivový aparát. Zánětlivá léze proto u periimplantitidy zasahuje blíže povrchu kosti, což může být spojeno s rychlejší mírou progrese a agresivnějšími důsledky (obr. 1a a 1b).

Prevalence onemocnění v okolí implantátů je významná: mukositida postihuje až 80 % implantologických pacientů a periimplantitida se vyskytuje u 25 % pacientů (Zitzmann, Berglundh, 2008).