Keramika je podle definice nekovový, anorganický materiál [16]. Keramiku používanou v rekonstrukční stomatologii lze podle složení a struktury rozdělit do následujících skupin [17–18]:

• Silikátová keramika (živcová keramika a sklokeramika, přírodní nebo synteticky vyráběná živcová skelná matrix se zapuštěnými krystaly leucitu nebo lithium disilikátu).
• Oxidová keramika infiltrovaná sklem (porézní báze většinou z Al₂O₃ infiltrovaná skelnou fází).
• Polykrystalická oxidová keramika (Al₂O₃ nebo ZrO₂ bez skelné fáze).

Mezi nejčastější klinické indikace celokeramických náhrad patří inleje, onleje, částečné korunky, monolitické korunky, můstky a fazety – významnými se také stávají distálníokluzní fazety (table tops) [17, 19–31]. Celokeramické náhrady dosáhly velmi vysokého standardu kvality a staly se nepostradatelnými pro moderní rekonstrukční stomatologii, a to jak v esteticky náročné frontální oblasti, tak v laterální oblasti chrupu, která nese okluzní zátěž. Vědecká literatura dokumentuje vysokou úroveň spolehlivosti a vynikající klinické údaje o funkčnosti celokeramických náhrad, pokud je na začátku léčby stanovena správná indikace a jsou zohledněna omezení materiálu nebo pacienta a je z různých dostupných typů keramiky zvolen správný materiál pro konkrétní případ. Kromě bezchybného výrobního procesu náhrady by měla být použita precizní preparace proteticky ošetřovaného zubu a vhodná technika upevnění náhrady [15, 28, 32–51]:

Poškození související s frakturami
Přes své příznivé vlastnosti mohou celokeramické náhrady samozřejmě selhat, a to kdykoli během klinického období používání v důsledku biologických (např. sekundární kaz, endodontické nebo parodontologické problémy) a mechanických či technických příčin (např. odštípnutí či kompletní fraktura keramiky, fraktura ošetřovaného zubu, ztráta retence náhrady) [52]. Selhání v důsledku fraktur (úplné fraktury a tříštivé fraktury) se staly v posledních letech významným problémem vzhledem k velké a stále rostoucí oblibě a širokému uplatnění celokeramických náhrad ve stomatologii [53]. Ve srovnání s kovovými náhradami jsou slabinami keramických náhrad křehkost, relativně nízká pevnost v tahu a potenciální problém tvorby a šíření trhlin v keramických materiálech [11, 28]. Tyto faktory ohrožují integritu keramických materiálů za klinických podmínek, zejména pokud dojde k chybám při výrobě náhrad nebo k nesprávné indikaci [54]. Jako hlavní příčiny katastrofálního selhání keramických náhrad jsou uváděny chyby v technologickém procesu jejich výroby a strukturální vady (póry, cizí inkluze, trhliny atd.) v mikrostruktuře keramiky [55–57].