Digitální dentální fotografie – III. část
Další pokračování průvodce fotografování pro účely dentálních odborníků (II. část – StomaTeam 5/2017) – nyní zaměřené na význam clony a hloubky ostrosti a na fotografování s bleskem.
Pochopení významu hloubky ostrosti je základním aspektem fotografování, ale zvláště důležité je pro klinickou fotografii, kde jsou trvalým požadavkem reprodukovatelné snímky. Zjednodušeně řečeno je hloubka ostrosti prostor před a za skutečným bodem zaostření, ve kterém je fotografovaný objekt ještě přijatelně ostrý. Ve vztahu k přiblíženým klinickým snímkům se tato vzdálenost měří v milimetrech. V praxi to vyžaduje použití vysoké clony – jako je například f22 pro všechny intraorální fotografie. Obrázky 1a, b demonstrují, jak clonové číslo ovlivňuje, co bude na snímku ostré. Obr. 1a byl pořízen za použití nízké clony (f4 – malá hloubka ostrosti) a obr. 1b za použití vysoké clony (f22 – velká hloubka ostrosti).
Zaostření
Od bodu zaostření (ohniskové roviny) se odvíjí tzv. hloubka ostrosti, což je pole, ve kterém se pozorovateli jeví snímek dostatečně ostrý v určité jeho hloubce (optické trojrozměrnosti „plochého“ snímku). Toto pole ostrosti není rozděleno rovinou zaostření přesně „napůl“, obvykle se udává, že hloubka ostrosti je rozložena na 1/3 před a 2/3 za ohniskovou rovinou, tzn. místem na které jste zaostřili (obr. 2).
Obrázky 3a–c ukazují, jak výše uvedené funguje v praxi. Na obr. 3a jsou v bodě zaostření střední řezáky a snímek vykazuje malou hloubku ostrosti – tzn., že zubní oblouk je ostrý jen v jeho malé části. Posunutím bodu zaostření dozadu (obr. 3b) na oblast špičáku či 1. premoláru dosáhneme přijatelné hloubky ostrosti u větší části zubního oblouku (obr. 3c).
Při použití automatického ostření není nejvhodnější režim automatické volby ostřícího bodu, protože si fotoaparát „vybere“ spíše střední řezáky a velkou většinu zbytku úst nechá potencionálně nezaostřenou. Tomuto lze předejít vhodnou volbou ostřícího bodu, nejlépe v oblasti špičáků. Také lze použít volbu zcela manuálního ostření, kdy obsluha může stisknout spoušť při zaostření na špičáky/premoláry a zachytit tak celou kompozici v hloubce ostrosti.
Hloubka ostrosti
Kromě dalších faktorů, například ohniskové vzdálenosti objektivu, je hloubka ostrosti závislá na zvolené cloně a ta se, jak již bylo zmíněno, měří u přiblížených fotografií na milimetry. Clona odkazuje na velikost otvoru mezi objektivem a snímačem, a řídí tedy množství dopadajícího světla. Obrázek 4 ukazuje, jak se otvory v cloně postupně zvětšují. Přestože se clonová čísla zdají nesouvisející, každý otvor je dvakrát větší než otvor předchozí.
Expozice
Při fotografování bez blesku je správná expozice kombinací správné rychlosti závěrky, clony a ISO. Pokud jde o rychlosti závěrky, je každá opět poloviční (nebo dvojnásobná) než předchozí. Je-li tedy podle výše uvedeného schématu expozice správná při 1/60 s při cloně f4, množství světla dopadajícího na snímač je stejné jako při 1/125 při cloně f 2.8, nebo 1/30 při cloně f5.6.
Fotografování s bleskem
V případě použití blesku u klinické fotografie je důležitá volba správného blesku. V současné době máme na trhu k dispozici dva druhy makro blesků určených pro fotografování z malé vzdálenosti.
Prvním zástupcem makro blesků je blesk kruhový. Jeho použití je univerzální a hodí se jak na pořizování snímků ve frontálním úseku, tak i úseku distálním. Jeho nevýhodou je větší míra odlesků na povrchu fotografovaných zubů (obr. 5).
Druhým zástupcem ve skupině makro blesků jsou tzv. postranní blesky. Jedná se o soustavu dvou blesků připevněných ze stran objektivu. Výhodou při jejich použití je menší míra odlesků na povrchu zubů a zejména při použití difuzérů a bouncerů, a proto se hodí k fotografování frontálních zubů, kdy je zapotřebí zachycení povrchové struktury zubů. Difuzéry a bouncery slouží ke zjemnění světla. Naopak se nehodí k pořizování snímků v postranním úseku chrupu, kdy není možnost fotografovanou oblast zcela nasvítit z důvodu přítomnosti pacientovy tváře (obr. 6).
Oba typy blesků jsou vybaveny jak vysokorychlostní synchronizací s fotoaparátem, tak i manuálním režimem. Při pořizování snímků v ústech pacienta je používán automatický režim blesku ETTL, kdy je blesk automaticky nastaven fotoaparátem. Není tedy problémem použití blesků i při použití vysokých clonových čísel, používaných v dentální fotografii.
Podle názoru autora je nejdůležitější volbou režim fotoaparátu. Zvolením manuálního režimu fotoaparátu a automatického režimu blesku má obsluha kontrolu jak nad hloubkou ostrosti, tak i nad rychlostí závěrky a nedochází k příliš dlouhým expozičním časům, jako je tomu při zvolení režimu fotoaparátu „priorita clony“.
Aktualizace textu a použité fotografie: Kateřina Marková.
Publikováno: StomaTeam 6/2017
Buďte v obraze
Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.
Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.
Zaujala vás ukázka článku?
Celý článek můžete prostudovat v časopisu StomaTeam
Prohlédněte/stáhněte si celý časopis ve formátu PDF ❯Pá 24. 1. 2025 – So 25. 1. 2025 | 1,5 dne
24. 5. 2024 | Technologie
Yomi je robotický navigační systém pro dentální implantologii vyvinutý americkou společností Neocis, Inc. Je prvním svého druhu, který získal schválení od FDA (Food and Drug Administration) pro použití při inzerci dentálních implantátů...
24. 5. 2023 | Dentální hygiena
„Nedostatek zubních lékařů“ je téma, které se stále častěji skloňuje v médiích, na sociálních sítích a už o něm diskutují...
11. 4. 2024 | Technologie
Cílem přímé rekonstrukce je nekomplikovaný, funkční...