Po klinickém a radiologickém vyšetření byl vytvořen digitální smile design. Byly posuzovány dvě možnosti ošetření, obě zohledňující minimální vzdálenost mezi dvěma sousedícími implantáty a snažící se zachovat krestální kost mezi nimi (obr. 4, 5):

1. Výměna tříčlenného můstku za čtyřčlenný můstek kotvený na dvou implantátech.
    • U této možnosti nebylo možno docílit esteticky vyhovujícímu rozměru a tvaru umělých korunek.
2. Výměna tříčlenného můstku za dvě sólo korunky nahrazující střední řezáky s úpravou tvaru špičáků a premolárů.
   • Tato možnost nabízela dosažení funkčního i estetického výsledku.

Druhá možnost ošetření vyhodnocená v podobě digitálního designu úsměvu posloužila jako základ pro přípravu wax-upu (obr. 6–8). Horní řezáky byly obroušeny a tvar obou špičáků a prvních premolárů byl upraven tak, aby bylo dosaženo symetrického vzhledu úsměvu a byl respektován optimální velikostní poměr mezi zuby. Vzhled rekonstrukce byl vyhodnocen společně s pacientkou na intraorálním mock-upu (obr. 9–11).

Pro vytvoření estetické papily mezi implantáty byl augmentován štěp subepiteliálních pojivových tkání (obr. 17). Byly našroubovány dvě vhojovací krytky (obr. 18).

V laboratoři byly připraveny provizorní individuální abutmenty a pryskyřičné provizorní náhrady (obr. 19, 20). Velmi pečlivě se dbalo na přípravu subgingiválního emergence profilu, který měl na gingivální úrovni poskytnout hladký přechod z platformy implantátu na přirozený tvar zubu a podepřít a vytvarovat gingivu kolem implantátu (obr. 21–23).

Po uplynutí 6 měsíců byly měkké tkáně zhojeny a přizpůsobeny provizorním korunkám (obr. 24–26).