Častým problémem je nedostatek zubních tkání, nicméně pokroky v adhezivní stomatologii umožňují zubním lékařům náhradu spolehlivě připevnit, přestože jsou možnosti retence značně omezené. Je třeba mít na paměti, že by měla být přítomna alespoň jedna intaktní stěna, která poskytne dostatečný vazebný povrch pro výplň typu overlej. V distálním úseku lze u moláru nalézt dodatečnou retenci v dřeňové dutině, což umožní umístění endokorunky nebo monolitické náhrady, a to bez nutnosti zhotovovat dostavbu kotvenou čepem. Jedna studie dokonce doložila 98% míru zachování těchto typů náhrad i po sedmi letech od připevnění.¹

Případ č. 1, obr. 1–3: Po odlomení palatinálního hrbolku a výplně zůstala pouze bukální stěna. Ta stačila pro připevnění výplně bez nutnosti umístění čepu. Na palatinální straně byla provedena drobná gingivektomie, aby se obnažil okraj defektu a bukální stěna byla snížena, aby výplň překrývala hrbolek. Definitivní nepřímá výplň byla k zubu připevněna pomocí adhezivního pryskyřičného cementu (3M™ RelyX™ Ultimate Adhesive Resin Cement). 

Chybí-li dostatek koronární zubní hmoty, je však u jednokořenových zubů v molárové oblasti stále doporučováno umístění čepu a zhotovení dostavby spíše než endokorunka.² Při plánování ošetření v podobě dostavby kotvené čepem je důležitý stav zbývajícího kořene a množství zbývajících koronárních tkání, které by měly poskytnout alespoň 2mm okrajový uzávěr prokazatelně zlepšující životnost náhrady. Tradiční lité kovové čepové náhrady vykazují předvídatelně dlouhodobé výsledky s průměrnou dobou životnosti 13,5 roku.³ V posledním desetiletí však vzrostla četnost používání adhezivních cementů a čepů vyztužených skleněnými vlákny, které vykazuje podobnou životnost jako tradiční metody, jak dokládá jedna studie dokumentující míru zachování 94 % po šesti letech.⁴

Podstatný rozdíl mezi oběma metodami nicméně představují způsoby jejich selhání. Zatímco u litých kovových čepových dostaveb často dochází ke katastrofické fraktuře zbývajícího kořene, u sklovláknových čepů s dostavbou dochází k fraktuře v čepu nebo se dostavba prostě jen uvolní.⁵ Je to dáno mechanickými vlastnostmi plastické dostavby podobnými přirozenému zubu, které umožňují, že materiál pohlcuje a rozptyluje napětí, místo aby přenášel veškeré napětí do apexu kořene.

Případ č. 2, obr. 4–6: Zůstal dostatečný okrajový uzávěr pro umístění skleněným vláknem vyztuženého čepu nacementovaného pomocí samoadhezivního pryskyřičného cementu a následné zhotovení kompozitní korunkové dostavby.

Není-li k dispozici ferule, lze dodatečné retence dosáhnout ortodontickou extruzí nebo chirurgickým prodloužením korunky. Je-li nicméně celková prognóza zubu nejistá, může být lepší možností extrakce a zavedení implantátu.

Vždy, když se chcete pustit do rekonstrukce zubu po ošetření kořenového kanálku, začněte shrnutím možností ošetření ve vztahu k unikátním faktorům týkajícím se daného případu. Jako výchozí bod můžete použít následující grafické znázornění rozhodujících faktorů. Je založeno na konsensu skupiny klinických odborníků a součástí programu společnosti 3M „Success Simplified“. Ačkoli se nejedná o podrobného průvodce, může vám pomoci určit nejlepší cestu k úspěšnému ošetření.

Článek byl publikován na blogu firmy 3M. Původní znění naleznete na https://dentalblog.3m.com/dental/to-post-or-not-to-post-deciding-how-to-restore-a-root-canal-treated-tooth/