Částečná extrakce: technika ochrany lůžka a digitální workflow
Autoři článku popisují použití částečné extrakce v případě fraktury korunky horního postranního řezáku.
Použití oseointegrovaných dentálních implantátů za účelem náhrady chybějících nebo beznadějných zubů je v současné době ve světové stomatologii zmiňováno jako jedna z nejlepších možností ošetření. Od doby před několika desítkami let, kdy Brånemark představil světu techniku použití implantátů, implantologie nesmírně pokročila díky aktivnímu a neustálému výzkumu, který podnítil vývoj materiálů, metod a technik.
Léta zkušeností a klinické údaje prokázaly, že pokud jde o krátkodobou i dlouhodobou stabilitu náhrad nesených implantáty, hraje zásadní roli periimplantátový komplex. Literatura kromě toho ukázala, že respektování a zachování této choulostivé a významné oblasti je zásadní i pro dlouhodobou úspěšnost a předvídatelnost implantologie. Po extrakci zubu dochází k reorganizaci periodontální oblasti ovlivňující objem a dráždění tvrdých a měkkých tkání.
Celá řada publikací potvrzuje, že po ztrátě zubu dochází k rozměrové transformaci, která se odehrává na obrysu alveolárního hřebene (Amler a kol., 1960; Schropp a kol., 2003; Araújo a Lindhe, 2005; Fickl a kol., 2008), což je zvlášť dobře viditelné ve frontálním úseku. Kromě toho mohou výsledné defekty na měkkých a tvrdých tkáních překážet optimálnímu umístění implantátu a ovlivňovat celkový estetický výsledek a dlouhodobou prognózu náhrad nesených implantáty (Hurzeler a kol., 2010).
Byly popsány, a mnoho let jsou používány, také dentální implantáty zaváděné bezprostředně po extrakci a několik technik řízené regenerace kosti (GBR), ale navzdory veškerému pokroku v augmentaci kosti a periodontální chirurgii zde stále, v případě odstranění celého zubu, působí prvek nepředvídatelnosti.
V rámci snahy o eliminaci této nepředvídatelnosti byly použity přístupy jako jsou procedury augmentace měkkých a tvrdých tkání, okamžité umístění provizorní náhrady, bezlalokové zavedení implantátu, palatinálnější umístění implantátu a používání různých implantačních platforem (Baumer a kol., 2015). I přes pozitivní vlivy těchto technik je nyní již známo, že optimálního estetického výsledku lze dosáhnout pouze v některých případech (Khzam a kol.,2015), protože tkáňovým změnám nelze zcela zabránit nebo je kompenzovat (Esposito a kol., 2012, Chen a Buser, 2014; Lin a kol., 2014). Výrazné změny po extrakci zubu pravděpodobně přispívají ke ztrátě periodontálního vazu a následnému traumatu, zejména v oblasti bukální kostní destičky (Araújo and Lindhe, 2005).
Buďte v obraze
Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.
Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.
V posledním desetiletí řada lékařů a vědců naznačuje, že je, za určitých klinických okolností v případě okamžitého zavedení dentálního implantátu, spíše než extrakce celého beznadějného zubu lepší ponechat bukální destičku in situ a provést částečnou extrakci nebo „techniku kořenové membrány“. Tento přístup umožňuje zachování periodontálního vazu a zabrání se jím narušení periodontální dynamiky, čímž je umožněno ideální zachování objemu měkkých a tvrdých tkání a jejich vaskularizace.
Předplaťte si StomaTeam ONLINE a získejte neomezený přístup ke kompletnímu obsahu StomaTeamu.
objednat předplatné11. 5. 2023 | Obecná stomatologie
Úvod: Dislokace disku (DD)...
3. 7. 2023 | Obecná stomatologie
Chyby v procesu otiskování mohou ohrozit kvalitu otisku, což má rozhodující vliv na přesnost výsledné zubní náhrady...
18. 4. 2023 | Obecná stomatologie
V posledních letech má prvořadý význam zachování vitality zubní dřeně, protože...