Termoviskózní bulk-fill kompozit
Prezentace klinických případů s různými nahřívacími přístroji
Kompozity bulk-fill se zvýšenou hloubkou možného vytvrzení se úspěšně prosadily u mnoha zubních lékařů jako alternativa ke klasické technice vrstvení při rekonstrukci defektů v laterálním úseku chrupu. Dovolují aplikaci výplně v méně vrstvách a zjednodušují tím celou klinickou proceduru. Nový vývoj v této třídě materiálů představuje kompozit s termicky řízenou viskozitou. Materiál lze – vedle zahřátí v ohřívačce kompozitů – zahřát na příslušnou teplotu též v inovativním vyhřívaném kapslovém dávkovači, kterým se pak aplikuje přímo do kavity.
Přímé kompozitní rekonstrukce se v průběhu let vyvinuly v neoddělitelnou součást léčebného spektra moderní konzervační stomatologie.1 Používají se mimo jiné kvůli širokému spektru uplatnění, šetrnosti k zubním strukturám díky uspořádání kavity zaměřenému čistě na defekt, dále kvůli adhezivní stabilizaci oslabených zubních struktur a v neposlední řadě i kvůli cenově výhodnějším a čas šetřícím postupům ve srovnání s nepřímými alternativami rekonstrukce (inlaye, částečné korunky, celoanatomické korunky).2–4 Kompozitní rekonstrukce lze navíc v případě potřeby snadno opravovat přímo v ústech pacienta.5–7 Obrázek 1 představuje přehled různé klasifikace kompozitních materiálů běžných v rekonstrukční stomatologii.
Trend ve vývoji kompozitů spočívá v posledních letech ve snaze zjednodušit jejich použití v postranním úseku chrupu a současně zajistit jejich vyšší spolehlivost.8–16 Obvykle jsou světlem tuhnoucí kompozity na základě jejich polymeračních vlastností a omezené hloubky vytvrzení zpracovávány technikou vrstvení jednotlivých inkrementů o maximální tloušťce 2 mm. Jednotlivé inkrementy se polymerují každý zvlášť s dobou osvitu od 10 do 40 sekund, vždy podle intenzity světla použité lampy, podle barvy, resp. stupně translucence příslušné kompozitní hmoty a podle druhu a koncentrace fotoiniciátorů obsažených v dané kompozitní hmotě.17 Tlustší vrstvy samostatných inkrementů vedly s donedávna dostupnými materiály k nedostatečné polymeraci kompozitních materiálů, a tedy k horším mechanickým a biologickým vlastnostem rekonstrukce.18–20 Pomocí techniky vrstvení lze však příznivým vytvarováním jednotlivých inkrementů dosáhnout nižšího C faktoru (Configuration factor = poměr navázané a volné plochy kompozitu). Tím může být díky co největšímu volnému smršťujícímu se povrchu kompozitu minimalizována i materiálu vlastní polymerací podmíněná kontrakce a z ní vyplývající negativní účinky na samotnou rekonstrukci – jako oddělení kompozitu od stěny kavity, tvorba okrajové spáry, zabarvení okrajů, sekundární kazy, fraktury skloviny, deformace hrbolků, tvorba trhlin v hrbolcích zubu a hypersenzibilita.18, 21
Bulk-fill kompozity
Především u velice objemných kavit na postranních zubech může být aplikace kompozitu ve 2 mm silných vrstvách časově a technicky náročným postupem.22 Proto u mnoha zubních lékařů existuje poptávka po jednodušší alternativě k této komplexní mnohavrstvé technice, aby byli schopni aplikovat kompozitní materiály s časovou, a tím pádem i ekonomickou úsporou, a současně i s vysokou spolehlivostí provedení.11, 14, 23, 24 Z tohoto důvodu byly v posledních letech vyvinuty kompozity typu bulk-fill, které lze při odpovídající vysoké intenzitě světla polymerační lampy rychleji aplikovat do kavity zjednodušenou technikou ve vrstvách o tloušťce 4 až 5 mm s krátkým vytvrzovacím časem jednotlivých vrstev od 10 do 20 sekund.11, 17, 25–28
Oba první bulk-fill kompozity (QuiXfil, Dentsply a x-tra fil, VOCO) byly nabízeny ve vysoce viskózní, modelovatelné konzistenci. Na trhu jsou dostupné zatím více než 15 let (QuiXfil byl uveden na trh v roce 2003), avšak i přes vylepšenou hloubku vytvrzení jim byl větší tržní úspěch zpočátku odepřen.18 Teprve se zavedením prvního zatékavého bulk-fill kompozitu (SDR, Dentsply) v roce 2009, který skrze vynikající smáčivost garantuje dobrou zatékavost materiálu ke stěnám a do vnitřních úhlů kavity, stoupla velmi razantně celková poptávka po kompozitech typu bulk-fill. Tímto krokem byl připraven dentální trh pro zavedení dalších konkurenčních produktů, jak ve vysoce viskózní, tak i v zatékavější konzistenci.
Buďte v obraze
Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.
Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.
Bulk-fill kompozity jsou běžně nabízeny ve dvou variantách, které vyžadují rozdílné techniky použití:
Předplaťte si StomaTeam ONLINE a získejte neomezený přístup ke kompletnímu obsahu StomaTeamu.
objednat předplatné1. Wolff, D., H.J. Staehle, and C. Frese, Komplexe Zahnaufbauten als Alternative zur Überkronung. ZWR, 2015. 124(1): p. 30-34.
2. Hickel, R., et al., Direct composite restorations: extended use in anterior and posterior situations. Clinical Oral Investigations, 2004. 8(2): p. 43-44.
3. Frese, C., D. Wolff, and H. Staehle, Proximal box elevation with resin composite and the dogma of biological width: clinical r2-technique and critical review. Oper Dent, 2014. 39(1): p. 22-31.
4. Frese, C., D. Wolff, and H.J. Staehle, Die R2-Technik: zweiphasige direkte Kompositrestauration. Restaurative Versorgung extrem tiefer Kavitäten. Zahnärztliche Mitteilungen, 2014. 104(5): p. 50-59.
5. Frese, C., D. Wolff, and H.J. Staehle, Komplexe Seitenzahnrestaurationen in der R1- und R2-Technik. Schwierige Ausgangssituationen und deren Lösung bei direkter Versorgung mit Kompositmaterialien. DFZ Der Freie Zahnarzt, 2014. 58(12): p. 72-81.
6. Frese, C., et al., Recontouring teeth and closing diastemas with direct composite buildups: a 5-year follow-up. J Dent, 2013. 41(11): p. 979-85.
7. Roggendorf, M.J., et al., Effect of proximal box elevation with resin composite on marginal quality of resin composite inlays in vitro. J Dent, 2012. 40(12): p. 1068-73.
8. Manhart, J. and R. Hickel, "Bulk Fill"-Komposite. Neuartige Einsatztechnik von Kompositen im Seitenzahnbereich. Swiss Dental Journal, 2014. 124(1): p. 19-28.
9. Lynch, C.D., et al., Guidance on posterior resin composites: Academy of Operative Dentistry - European Section. J Dent, 2014. 42(4): p. 377-83.
10. Staehle, H.J., Minimally invasive restorative treatment. J Adhes Dent, 1999. 1(3): p. 267-84.
11. Heintze, S.D. and V. Rousson, Clinical effectiveness of direct class II restorations - a meta-analysis. J Adhes Dent, 2012. 14(5): p. 407-31.
12. Deliperi, S. and D.N. Bardwell, Direct cuspal-coverage posterior resin composite restorations: A case report. Oper Dent, 2006. 31(1): p. 143-50.
13. Frese, C. and H.J. Staehle, Wie invasiv ist minimalinvasiv? Management von Einzelzahnlücken aus konservierender Sicht. DFZ Der Freie Zahnarzt, 2018. 62(3): p. 70-77.
14. Staehle, H.J., Erweiterte Anwendungsgebiete für Komposite. wissen kompakt, 2007. 1: p. 29-38.
15. Demarco, F.F., et al., Longevity of posterior composite restorations: not only a matter of materials. Dent Mater, 2012. 28(1): p. 87-101.
16. Scholtanus, J.D. and M. Ozcan, Clinical longevity of extensive direct composite restorations in amalgam replacement: up to 3.5 years follow-up. J Dent, 2014. 42(11): p. 1404- 10.
17. Laegreid, T., et al., Clinical decision making on extensive molar restorations. Oper Dent, 2014. 39(6): p. E231-40. CASE REPORT
18. Park, J., et al., How should composite be layered to reduce shrinkage stress: incremental or bulk filling? Dent Mater, 2008. 24(11): p. 1501-5.
19. Ilie, N. and B. Stawarczyk, Bulk-Fill-Komposite: neue Entwicklungen oder doch herkömmliche Komposite? ZMK, 2014. 30(3): p. 90-97.
20. Tauböck, T.T., Bulk-Fill-Komposite. Wird die Füllungstherapie einfacher, schneller und erfolgreicher? teamwork J Cont Dent Educ, 2013. 16(4): p. 318-323.
21. Ferracane, J.L. and E.H. Greener, The effect of resin formulation on the degree of conversion and mechanical properties of dental restorative resins. J Biomed Mater Res, 1986. 20(1): p. 121-31.
22. Caughman, W.F., et al., Correlation of cytotoxicity, filler loading and curing time of dental composites. Biomaterials, 1991. 12(8): p. 737-40.
23. Federlin, M., et al., Kompositrestaurationen im Seitenzahnbereich. S1- Handlungsempfehlung (Langversion). AWMF-Registernummer: 083–028; Stand: Oktober 2016; gültig bis: Oktober 2021. Deutsche Zahnärztliche Zeitschrift, 2017. 72(1): p. 75-82.
24. Manhart, J., Muss es immer Kaviar sein? – Die Frage nach dem Aufwand für Komposite im Seitenzahnbereich. ZMK, 2011. 27(Sonderausgabe März 2011): p. 10-15.
25. Burtscher, P., Von geschichteten Inkrementen zur Vier-Millimeter-Bulk-Fill-Technik – Anforderungen an Komposit und Lichthärtung. DZW Die Zahnarzt Woche, 2011. Ausgabe 39/2011(39): p. 6-8.
26. Margeas, R., New Bulk-Fill Material Simplifies Restorations to One Step. Inside Dentistry, 2014. 10(10): p. 86-90.
27. Margeas, R.C., Bulk-Fill Materials: Simplify Restorations, Reduce Chairtime. Compend Contin Educ Dent, 2015. 36(1): p. e1-e4.
28. Czasch, P. and N. Ilie, In vitro comparison of mechanical properties and degree of cure of bulk fill composites. Clin Oral Investig, 2013. 17(1): p. 227-235.
29. Finan, L., et al., The influence of irradiation potential on the degree of conversion and mechanical properties of two bulk-fill flowable RBC base materials. Dent Mater, 2013. 29(8): p. 906-12.
30. Manhart, J., Neues Konzept zum Ersatz von Dentin in der kompositbasierten Seitenzahnversorgung. ZWR Das Deutsche Zahnärzteblatt, 2010. 119(3): p. 118-125.
31. Fleming, G.J., et al., The potential of a resin-composite to be cured to a 4mm depth. Dental Materials, 2008. 24(4): p. 522-529.
32. Ilie, N., A. Kessler, and J. Durner, Influence of various irradiation processes on the mechanical properties and polymerisation kinetics of bulk-fill resin based composites. J Dent, 2013. 41(8): p. 695-702.
33. Ferracane, J., G. Alex, and R. Margeas, Question: Are Bulk-Fill Composites a Good Idea? Inside Dentistry, 2014. 10(10): p. 42-44.
34. Hickel, R., Neueste Komposite - viele Behauptungen. BZB Bayerisches Zahnärzteblatt, 2012. 49(9): p. 50-53. CASE REPORT
35. Ilie, N., S. Bucuta, and M. Draenert, Bulk-fill resin-based composites: an in vitro assessment of their mechanical performance. Oper Dent, 2013. 38(6): p. 618-25.
36. Condon, J.R. and J.L. Ferracane, Evaluation of composite wear with a new multi-mode oral wear simulator. Dent Mater, 1996. 12(4): p. 218-26.
37. Condon, J.R. and J.L. Ferracane, In vitro wear of composite with varied cure, filler level, and filler treatment. Journal of Dental Research, 1997. 76(7): p. 1405-1411.
38. Poggio, C., et al., Surface roughness of flowable resin composites eroded by acidic and alcoholic drinks. J Conserv Dent, 2012. 15(2): p. 137-40.
39. Frankenberger, R., et al., Bulk-Fill-Komposite: Mit dicken Schichten einfacher zum Erfolg? Quintessenz, 2012. 65(5): p. 579-584.
40. Frankenberger, R., et al., Die richtige Basisversorgung - Expertenzirkel. Dental Magazin, 2012. 30(1): p. 12-24.
41. de Goes, M.F., M.S. Shinohara, and M.S. Freitas, Performance of a new one-step multimode adhesive on etched vs non-etched enamel on bond strength and interfacial morphology. J Adhes Dent, 2014. 16(3): p. 243-50.
42. Hanabusa, M., et al., Bonding effectiveness of a new 'multi-mode' adhesive to enamel and dentine. J Dent, 2012. 40(6): p. 475-84.
43. McLean, D.E., et al., Enamel Bond Strength of New Universal Adhesive Bonding Agents. Oper Dent, 2015. 40(4): p. 410-7.
44. Takamizawa, T., et al., Influence of different etching modes on bond strength and fatigue strength to dentin using universal adhesive systems. Dent Mater, 2016. 32(2): p. e9-21.
45. Wagner, A., et al., Bonding performance of universal adhesives in different etching modes. J Dent, 2014. 42(7): p. 800-7.
46. Lenzi, T.L., et al., Bonding Performance of a Multimode Adhesive to Artificially-induced Caries-affected Primary Dentin. J Adhes Dent, 2015. 17(2): p. 125-31.
47. Loguercio, A.D., et al., A new universal simplified adhesive: 36-Month randomized double-blind clinical trial. J Dent, 2015. 43(9): p. 1083-92.
48. Munoz, M.A., et al., In vitro longevity of bonding properties of universal adhesives to dentin. Oper Dent, 2015. 40(3): p. 282-92.
49. Da Rosa Rodolpho, P.A., et al., 22-Year clinical evaluation of the performance of two posterior composites with different filler characteristics. Dent Mater, 2011. 27(10): p. 955-63.
50. van de Sande, F.H., et al., 18-year survival of posterior composite resin restorations with and without glass ionomer cement as base. Dent Mater, 2015. 31(6): p. 669-75.
51. Manhart, J., et al., Review of the clinical survival of direct and indirect restorations in posterior teeth of the permanent dentition. Oper Dent, 2004. 29(5): p. 481-508.
52. Opdam, N.J., et al., Longevity of posterior composite restorations: a systematic review and meta-analysis. J Dent Res, 2014. 93(10): p. 943-9.
53. Opdam, N.J., et al., 12-year survival of composite vs. amalgam restorations. J Dent Res, 2010. 89(10): p. 1063-7. CASE REPORT
vzdělávací akce
Pá 16. 5. 2025 | 9.00 – 17:00 hod.
Články
21. 12. 2024 | Obecná stomatologie
Dobře zdokumentovaná interdisciplinární kazuistika kosmetické stomatologie: řešení diastema, tremat a krátkých korunek u mladé pacientky, které zahrnovalo prodloužení klinických korunek kombinací osteoplastiky a apikálně posunutého laloku, bělení a zhotovení keramických fazet.
Články
9. 4. 2025 | Obecná stomatologie
V minimálně invazivní stomatologii je volba materiálů, které co nejlépe napodobují strukturu přirozeného zubu, zásadní. Níže uvedený klinický případ zachycuje záchovné ošetření u 42letého pacienta. Pro ošetření sekundárního kazu a nahrazení poškozených starších kompozitních a amalgámových výplní byly zvoleny nanoplněné ORMOCER kompozity pro přímé rekonstrukce s tekutou a tuhou konzistencí, konkrétně Admira Fusion Flow a Admira Fusion (VOCO).
Články
2. 4. 2025 | Obecná stomatologie
Ku příležitosti konání významné dentální akce, kterou je MYO KONGRES 2025, jsme se rozhodli připomenout tento dříve publikovaný stále aktuální vynikající článek. Problematika čelistního kloubu si zaslouží mnohem větší pozornost, než je jí dosud v běžné praxi věnována.
