StomaTeam > Články > Obecná stomatologie > Termoviskózní bulk-fill kompozit

Termoviskózní bulk-fill kompozit

30. 3. 2021 | Prof. Dr. Manhart, Mnichov

Prezentace klinických případů s různými nahřívacími přístroji

Kompozity bulk-fill se zvýšenou hloubkou možného vytvrzení se úspěšně prosadily u mnoha zubních lékařů jako alternativa ke klasické technice vrstvení při rekonstrukci defektů v laterálním úseku chrupu. Dovolují aplikaci výplně v méně vrstvách a zjednodušují tím celou klinickou proceduru. Nový vývoj v této třídě materiálů představuje kompozit s termicky řízenou viskozitou. Materiál lze – vedle zahřátí v ohřívačce kompozitů – zahřát na příslušnou teplotu též v inovativním vyhřívaném kapslovém dávkovači, kterým se pak aplikuje přímo do kavity.

Přímé kompozitní rekonstrukce se v průběhu let vyvinuly v neoddělitelnou součást léčebného spektra moderní konzervační stomatologie.¹ Používají se mimo jiné kvůli širokému spektru uplatnění, šetrnosti k zubním strukturám díky uspořádání kavity zaměřenému čistě na defekt, dále kvůli adhezivní stabilizaci oslabených zubních struktur a v neposlední řadě i kvůli cenově výhodnějším a čas šetřícím postupům ve srovnání s nepřímými alternativami rekonstrukce (inlaye, částečné korunky, celoanatomické korunky).^2–4 Kompozitní rekonstrukce lze navíc v případě potřeby snadno opravovat přímo v ústech pacienta.^5–7 Obrázek 1 představuje přehled různé klasifikace kompozitních materiálů běžných v rekonstrukční stomatologii.

Trend ve vývoji kompozitů spočívá v posledních letech ve snaze zjednodušit jejich použití v postranním úseku chrupu a současně zajistit jejich vyšší spolehlivost.^8–16 Obvykle jsou světlem tuhnoucí kompozity na základě jejich polymeračních vlastností a omezené hloubky vytvrzení zpracovávány technikou vrstvení jednotlivých inkrementů o maximální tloušťce 2 mm. Jednotlivé inkrementy se polymerují každý zvlášť s dobou osvitu od 10 do 40 sekund, vždy podle intenzity světla použité lampy, podle barvy, resp. stupně translucence příslušné kompozitní hmoty a podle druhu a koncentrace fotoiniciátorů obsažených v dané kompozitní hmotě.¹⁷ Tlustší vrstvy samostatných inkrementů vedly s donedávna dostupnými materiály k nedostatečné polymeraci kompozitních materiálů, a tedy k horším mechanickým a biologickým vlastnostem rekonstrukce.^18–20 Pomocí techniky vrstvení lze však příznivým vytvarováním jednotlivých inkrementů dosáhnout nižšího C faktoru (Configuration factor = poměr navázané a volné plochy kompozitu). Tím může být díky co největšímu volnému smršťujícímu se povrchu kompozitu minimalizována i materiálu vlastní polymerací podmíněná kontrakce a z ní vyplývající negativní účinky na samotnou rekonstrukci – jako oddělení kompozitu od stěny kavity, tvorba okrajové spáry, zabarvení okrajů, sekundární kazy, fraktury skloviny, deformace hrbolků, tvorba trhlin v hrbolcích zubu a hypersenzibilita.^{18, 21}

Více informací k obsahu videa ZDEReklama

Bulk-fill kompozity

Především u velice objemných kavit na postranních zubech může být aplikace kompozitu ve 2 mm silných vrstvách časově a technicky náročným postupem.²² Proto u mnoha zubních lékařů existuje poptávka po jednodušší alternativě k této komplexní mnohavrstvé technice, aby byli schopni aplikovat kompozitní materiály s časovou, a tím pádem i ekonomickou úsporou, a současně i s vysokou spolehlivostí provedení.^{11, 14, 23, 24} Z tohoto důvodu byly v posledních letech vyvinuty kompozity typu bulk-fill, které lze při odpovídající vysoké intenzitě světla polymerační lampy rychleji aplikovat do kavity zjednodušenou technikou ve vrstvách o tloušťce 4 až 5 mm s krátkým vytvrzovacím časem jednotlivých vrstev od 10 do 20 sekund.^{11, 17, 25–28}

Oba první bulk-fill kompozity (QuiXfil, Dentsply a x-tra fil, VOCO) byly nabízeny ve vysoce viskózní, modelovatelné konzistenci. Na trhu jsou dostupné zatím více než 15 let (QuiXfil byl uveden na trh v roce 2003), avšak i přes vylepšenou hloubku vytvrzení jim byl větší tržní úspěch zpočátku odepřen.¹⁸ Teprve se zavedením prvního zatékavého bulk-fill kompozitu (SDR, Dentsply) v roce 2009, který skrze vynikající smáčivost garantuje dobrou zatékavost materiálu ke stěnám a do vnitřních úhlů kavity, stoupla velmi razantně celková poptávka po kompozitech typu bulk-fill. Tímto krokem byl připraven dentální trh pro zavedení dalších konkurenčních produktů, jak ve vysoce viskózní, tak i v zatékavější konzistenci.

Buďte v obraze

Chcete mít pravidelný přehled o nových článcích na tomto webu, akcích a dalších novinkách? Přihlaste se k odběru newsletteru.

Odesláním souhlasíte s našimi zásadami zpracování osobních údajů.

Bulk-fill kompozity jsou běžně nabízeny ve dvou variantách, které vyžadují rozdílné techniky použití:

Zaujala vás ukázka článku?

Předplaťte si StomaTeam ONLINE a získejte neomezený přístup ke kompletnímu obsahu StomaTeamu.

objednat předplatné

Informace o autorech: zobrazit skrýt

Prof. Dr. Manhart, Mnichov

Korespondenční adresa:
Prof. Dr. Jürgen Manhart
Poliklinik für Zahnerhaltung und Parodontologie
Klinikum der Universität München
Goethestraße 70, 80336 München
E-mail: manhart@manhart.com

Použitá literatura: zobrazit skrýt

1. Wolff, D., H.J. Staehle, and C. Frese, Komplexe Zahnaufbauten als Alternative zur Überkronung. ZWR, 2015. 124(1): p. 30-34.

2. Hickel, R., et al., Direct composite restorations: extended use in anterior and posterior situations. Clinical Oral Investigations, 2004. 8(2): p. 43-44.

3. Frese, C., D. Wolff, and H. Staehle, Proximal box elevation with resin composite and the dogma of biological width: clinical r2-technique and critical review. Oper Dent, 2014. 39(1): p. 22-31.

4. Frese, C., D. Wolff, and H.J. Staehle, Die R2-Technik: zweiphasige direkte Kompositrestauration. Restaurative Versorgung extrem tiefer Kavitäten. Zahnärztliche Mitteilungen, 2014. 104(5): p. 50-59.

5. Frese, C., D. Wolff, and H.J. Staehle, Komplexe Seitenzahnrestaurationen in der R1- und R2-Technik. Schwierige Ausgangssituationen und deren Lösung bei direkter Versorgung mit Kompositmaterialien. DFZ Der Freie Zahnarzt, 2014. 58(12): p. 72-81.

6. Frese, C., et al., Recontouring teeth and closing diastemas with direct composite buildups: a 5-year follow-up. J Dent, 2013. 41(11): p. 979-85.

7. Roggendorf, M.J., et al., Effect of proximal box elevation with resin composite on marginal quality of resin composite inlays in vitro. J Dent, 2012. 40(12): p. 1068-73.

8. Manhart, J. and R. Hickel, "Bulk Fill"-Komposite. Neuartige Einsatztechnik von Kompositen im Seitenzahnbereich. Swiss Dental Journal, 2014. 124(1): p. 19-28.

9. Lynch, C.D., et al., Guidance on posterior resin composites: Academy of Operative Dentistry - European Section. J Dent, 2014. 42(4): p. 377-83.

10. Staehle, H.J., Minimally invasive restorative treatment. J Adhes Dent, 1999. 1(3): p. 267-84.

11. Heintze, S.D. and V. Rousson, Clinical effectiveness of direct class II restorations - a meta-analysis. J Adhes Dent, 2012. 14(5): p. 407-31.

12. Deliperi, S. and D.N. Bardwell, Direct cuspal-coverage posterior resin composite restorations: A case report. Oper Dent, 2006. 31(1): p. 143-50.

13. Frese, C. and H.J. Staehle, Wie invasiv ist minimalinvasiv? Management von Einzelzahnlücken aus konservierender Sicht. DFZ Der Freie Zahnarzt, 2018. 62(3): p. 70-77.

14. Staehle, H.J., Erweiterte Anwendungsgebiete für Komposite. wissen kompakt, 2007. 1: p. 29-38.

15. Demarco, F.F., et al., Longevity of posterior composite restorations: not only a matter of materials. Dent Mater, 2012. 28(1): p. 87-101.

16. Scholtanus, J.D. and M. Ozcan, Clinical longevity of extensive direct composite restorations in amalgam replacement: up to 3.5 years follow-up. J Dent, 2014. 42(11): p. 1404- 10.

17. Laegreid, T., et al., Clinical decision making on extensive molar restorations. Oper Dent, 2014. 39(6): p. E231-40. CASE REPORT

18. Park, J., et al., How should composite be layered to reduce shrinkage stress: incremental or bulk filling? Dent Mater, 2008. 24(11): p. 1501-5.

19. Ilie, N. and B. Stawarczyk, Bulk-Fill-Komposite: neue Entwicklungen oder doch herkömmliche Komposite? ZMK, 2014. 30(3): p. 90-97.

20. Tauböck, T.T., Bulk-Fill-Komposite. Wird die Füllungstherapie einfacher, schneller und erfolgreicher? teamwork J Cont Dent Educ, 2013. 16(4): p. 318-323.

21. Ferracane, J.L. and E.H. Greener, The effect of resin formulation on the degree of conversion and mechanical properties of dental restorative resins. J Biomed Mater Res, 1986. 20(1): p. 121-31.

22. Caughman, W.F., et al., Correlation of cytotoxicity, filler loading and curing time of dental composites. Biomaterials, 1991. 12(8): p. 737-40.

23. Federlin, M., et al., Kompositrestaurationen im Seitenzahnbereich. S1- Handlungsempfehlung (Langversion). AWMF-Registernummer: 083–028; Stand: Oktober 2016; gültig bis: Oktober 2021. Deutsche Zahnärztliche Zeitschrift, 2017. 72(1): p. 75-82.

24. Manhart, J., Muss es immer Kaviar sein? – Die Frage nach dem Aufwand für Komposite im Seitenzahnbereich. ZMK, 2011. 27(Sonderausgabe März 2011): p. 10-15.

25. Burtscher, P., Von geschichteten Inkrementen zur Vier-Millimeter-Bulk-Fill-Technik – Anforderungen an Komposit und Lichthärtung. DZW Die Zahnarzt Woche, 2011. Ausgabe 39/2011(39): p. 6-8.

26. Margeas, R., New Bulk-Fill Material Simplifies Restorations to One Step. Inside Dentistry, 2014. 10(10): p. 86-90.

27. Margeas, R.C., Bulk-Fill Materials: Simplify Restorations, Reduce Chairtime. Compend Contin Educ Dent, 2015. 36(1): p. e1-e4.

28. Czasch, P. and N. Ilie, In vitro comparison of mechanical properties and degree of cure of bulk fill composites. Clin Oral Investig, 2013. 17(1): p. 227-235.

29. Finan, L., et al., The influence of irradiation potential on the degree of conversion and mechanical properties of two bulk-fill flowable RBC base materials. Dent Mater, 2013. 29(8): p. 906-12.

30. Manhart, J., Neues Konzept zum Ersatz von Dentin in der kompositbasierten Seitenzahnversorgung. ZWR Das Deutsche Zahnärzteblatt, 2010. 119(3): p. 118-125.

31. Fleming, G.J., et al., The potential of a resin-composite to be cured to a 4mm depth. Dental Materials, 2008. 24(4): p. 522-529.

32. Ilie, N., A. Kessler, and J. Durner, Influence of various irradiation processes on the mechanical properties and polymerisation kinetics of bulk-fill resin based composites. J Dent, 2013. 41(8): p. 695-702.

33. Ferracane, J., G. Alex, and R. Margeas, Question: Are Bulk-Fill Composites a Good Idea? Inside Dentistry, 2014. 10(10): p. 42-44.

34. Hickel, R., Neueste Komposite - viele Behauptungen. BZB Bayerisches Zahnärzteblatt, 2012. 49(9): p. 50-53. CASE REPORT

35. Ilie, N., S. Bucuta, and M. Draenert, Bulk-fill resin-based composites: an in vitro assessment of their mechanical performance. Oper Dent, 2013. 38(6): p. 618-25.

36. Condon, J.R. and J.L. Ferracane, Evaluation of composite wear with a new multi-mode oral wear simulator. Dent Mater, 1996. 12(4): p. 218-26.

37. Condon, J.R. and J.L. Ferracane, In vitro wear of composite with varied cure, filler level, and filler treatment. Journal of Dental Research, 1997. 76(7): p. 1405-1411.

38. Poggio, C., et al., Surface roughness of flowable resin composites eroded by acidic and alcoholic drinks. J Conserv Dent, 2012. 15(2): p. 137-40.

39. Frankenberger, R., et al., Bulk-Fill-Komposite: Mit dicken Schichten einfacher zum Erfolg? Quintessenz, 2012. 65(5): p. 579-584.

40. Frankenberger, R., et al., Die richtige Basisversorgung - Expertenzirkel. Dental Magazin, 2012. 30(1): p. 12-24.

41. de Goes, M.F., M.S. Shinohara, and M.S. Freitas, Performance of a new one-step multimode adhesive on etched vs non-etched enamel on bond strength and interfacial morphology. J Adhes Dent, 2014. 16(3): p. 243-50.

42. Hanabusa, M., et al., Bonding effectiveness of a new 'multi-mode' adhesive to enamel and dentine. J Dent, 2012. 40(6): p. 475-84.

43. McLean, D.E., et al., Enamel Bond Strength of New Universal Adhesive Bonding Agents. Oper Dent, 2015. 40(4): p. 410-7.

44. Takamizawa, T., et al., Influence of different etching modes on bond strength and fatigue strength to dentin using universal adhesive systems. Dent Mater, 2016. 32(2): p. e9-21.

45. Wagner, A., et al., Bonding performance of universal adhesives in different etching modes. J Dent, 2014. 42(7): p. 800-7.

46. Lenzi, T.L., et al., Bonding Performance of a Multimode Adhesive to Artificially-induced Caries-affected Primary Dentin. J Adhes Dent, 2015. 17(2): p. 125-31.

47. Loguercio, A.D., et al., A new universal simplified adhesive: 36-Month randomized double-blind clinical trial. J Dent, 2015. 43(9): p. 1083-92.

48. Munoz, M.A., et al., In vitro longevity of bonding properties of universal adhesives to dentin. Oper Dent, 2015. 40(3): p. 282-92.

49. Da Rosa Rodolpho, P.A., et al., 22-Year clinical evaluation of the performance of two posterior composites with different filler characteristics. Dent Mater, 2011. 27(10): p. 955-63.

50. van de Sande, F.H., et al., 18-year survival of posterior composite resin restorations with and without glass ionomer cement as base. Dent Mater, 2015. 31(6): p. 669-75.

51. Manhart, J., et al., Review of the clinical survival of direct and indirect restorations in posterior teeth of the permanent dentition. Oper Dent, 2004. 29(5): p. 481-508.

52. Opdam, N.J., et al., Longevity of posterior composite restorations: a systematic review and meta-analysis. J Dent Res, 2014. 93(10): p. 943-9.

53. Opdam, N.J., et al., 12-year survival of composite vs. amalgam restorations. J Dent Res, 2010. 89(10): p. 1063-7. CASE REPORT