Digitální pracovní postup rehabilitace bezzubého pacienta

Již několik let moderní protetické zubní lékařství využívá digitální technologie podporující jak diagnostické, tak i terapeutické fáze rehabilitace pacienta. ^{1, 2, 4} Výroba tradičních snímatelných a implantáty nesených zubních náhrad také těží z těchto inovací a tento typ náhrad byl dále digitálně rozvíjen ve virtuálním plánování klinických případů. ^{7, 8} Cílem tohoto článku je ilustrovat prostřednictvím popisu komplexního klinického případu, jak je možno provést protetickou rekonstrukci celkovou náhradou nesenou implantáty s využitím stávajících fixtur implantátů a nové digitální technologie v každém pracovním kroku. Zejména využití digitálního plánovacího softwaru (Digital Smile System DSS a DSS CAD, Varese, Itálie), a to nejen jako prostředku pro dialog mezi zubařem a pacientem, ale také jako pracovního nástroje pro přenos veškerých potřebných informací pro zubního technika, omezuje na minimum jak klinické zkoušky, tak i laboratorní fáze.

Klinický případ

73letý pacient k nám přišel se stížností na sníženou schopnost žvýkání a ztrátu retence snímatelných náhrad. Dále žádal zlepšení estetiky jeho úsměvu a tváře a byl nespokojen s barvou a viditelností svých umělých zubů při mimice obličeje – zuby byly sotva patrné a v nepřirozeně šikmé rovině. Anamnéza neukázala žádné patologie neslučitelné se zubním ošetřením a značila celkový dobrý zdravotní stav: pacient byl klasifikován jako ASA¹.

Objektivní vyšetření tváře ukázalo redukci vertikálního rozměru s rozšířením nazolabiální rýhy a ztrátu tonu periorálních měkkých tkání s celkovým zhoršením všech estetických parametrů obličeje. Pacientův úsměv se zdá být asymetrický kvůli opotřebení zubů a sklonu okluzních rovin, které vytváří nepřívětivý vzhled (obr. 1). Hodnocení tváře ze sagitálního pohledu odhalilo distálně skloněnou okluzní rovinu s intraorálními charakteristikami, které lze přisuzovat Kellyho syndromu ⁵ (obr. 2).